9. konference SHP

Sdružení pro stavebněhistorický průzkum pořádá ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, ú.o.p. v Olomouci a Arcidiecézním muzeem Olomouc 9. specializovanou konferenci stavebněhistorického průzkumu

ZÁMECKÝ AREÁL

Olomouc, sál Arcidiecézního muzea
8.–11. června 2010

Pozvánka v PDF

Pozvánka v RTF

Přihlášky v PDF

Přihlášky v RTF

Anotace příspěvků a předběžný program

Cíl a tematické okruhy konference:
Zámek – typ reprezentačního sídla společenských elit užívaný od raného novověku – náleží k nejznámějším typům historických stavebních objektů. Často má podobu velmi členitého areálu, jehož koncept nezřídka ovládá i širší krajinu. Vedle sakrálních staveb a středověkých hradů to jsou právě zámky, které dlouhodobě přitahují zájem jak odborníků různých profesí a zaměření, tak širší veřejnosti. Pozornost tradičně poutají proměny zámeckých staveb v zrcadle architektonických stylů. K hlubšímu porozumění mnohavrstevné roli zámku je však třeba překročit tradiční tématické okruhy soustředěné zpravidla jen na hlavní zámeckou budovu. Průzkumová praxe i všední úkoly památkové péče často dávají nahlédnout do dalších důležitých součástí zámeckých areálů: hospodářských dvorů, parků, bažantnic aj. Detailní pohled na tyto složky odkrývá dříve netušené souvislosti či neobvyklá řešení, která překvapují ojedinělými stavebními postupy nebo originálními konstrukcemi.
Zásadní roli vždy sehrávalo dispoziční řešení odrážející dobové představy o reprezentaci a současně o pohodlném bydlení. Za touto oficiální tváří určenou majiteli a jeho hostům se však skrývalo nezbytné zázemí  obsahující složité obslužné systémy, kuchyně, vytápění, technické a další doplňkové stavby. Obraz životního stylu majitelů a dalších obyvatel zámeckých areálů dokládá vybavení jednotlivých prostor a jejich mobiliář.
Z bohatého kaleidoskopu možných pohledů na téma zámku a jeho příslušenství bychom chtěli vybrat zejména témata dosud méně frekventovaná, která z pohledu historie stavební kultury a souvisejících disciplín přispějí ke komplexnějšímu pochopení zámku jako kulturního fenoménu.

Organizační informace: Konference se bude konat v Arcidiecézním muzeu v Olomouci ve dnech 8. až 11. června 2010. Z webu SpSHP (http://www.svornik.cz) lze stáhnout, závaznou přihlášku k účasti, formulář pro objednání ubytování a přihlášku příspěvku, 15. května zde bude zveřejněn program konference. Prezence bude 8. června 2010 od 8 hod. v Arcidiecézním muzeu. Zahájení konference bude 8. června 2008 v 10:30 hod.

Konferenční poplatek: 1700 Kč (studenti a důchodci 850 Kč). Jednodenní taxa 600 Kč. Poplatek zahrnuje: účast na konferenci, konferenční materiály, malé občerstvení, poplatky během exkurze. Poplatek nezahrnuje: ubytování, stravování, dopravu na konferenci.

Stravování: možné ve městě Olomouci.

Ubytování: včas přihlášeným bude v cenových relacích od cca 250,- do 1000,- Kč zajištěno v Olomouci. Platí se na místě. S dotazy se obracejte na níže uvedenou mailovou adresu.

Informace pro přednášející: Maximální délka referátu je 15+5 minut (15 minut referát, 5 minut diskuse). Přihlášku referátu s krátkou anotací vystihující přínos příspěvku pro danou oblast výzkumu nutno zaslat do 30. dubna 2008 na níže uvedenou mailovou adresu.

Přihlášky na konferenci, objednávky ubytování a přihlášky příspěvků na adresu: Tomáš Vítek,
NPÚ, ú.o.p. v Olomouci, Horní nám. 25, 771 11 Olomouc, P.O.BOX 97, tel.: 585 204 122 begin_of_the_skype_highlighting              585 204 122      end_of_the_skype_highlighting, email:
olomouc-prihlasky@seznam.cz

_

ANOTACE PŘÍSPĚVKŮ:

• Stavebněhistorický průzkum památky krajinářské architektury

Přemysl Krejčiřík

Příspěvek naváže na již publikované rozšíření metodiky SHP pro krajinářskou architekturu, které jsem publikoval společně s Petrem Mackem v časopise Zahrada-park-krajina v roce 2003.

Příklady vypracovaných SHP a příkladů historické interpretace bude prezentováno na objektech zapsaných na Seznam UNESCO – Vila Tugendhat, Zámecký park v Lednici a ve Valticích, Květná zahrada v Kroměříži.

• Palazzo in fortezza – „fortezza verso residenza”. Funkcja i semantyka fortyfikacji w strukturze areału zamkowego we wczesnonowożytnej Europie Środkowej.

Artur Kwaśniewski

Referat zajmuje się strukturą funkcjonalno-przestrzenną zamku w okresie wczesnonowożytnym (XVI-XVIII w.) koncentrując uwagę na pierścieniu fortyfikacji – oderwanym od zamkowego corps de logis – który towarzyszył rezydencji co najmniej do połowy XVII w. jako kluczowy element kompozycji przestrzennej i semantyki. Autor zarzuciwszy drobiazgową analizę walorów artystycznych i militarnych analizuje nadrzędny sens – społeczny i ideowy – zamkowego pierścienia fortyfikacyjnego; zgodnie ze współczesną metodologią badań nad architekturą feudalną rozpatruje ramę forteczną w przestrzeni areału zamkowego jako wyraz mentalności i stylu życia oraz środek komunikowania treści i znaczeń. Wykazuje, że nowożytne umocnienia służyły do demonstrowania obronnego charakteru siedziby (będąc wyznacznikiem zamkowej formuły i symbolem pozycji społecznej) oraz do zapewnienia realnej obronności (lub raczej poczucia bezpieczeństwa mieszkańców), ale również – jako rama kompozycyjna areału zamkowego – miały integrować dziedziniec, dom i ogród ozdobny, służyły za promenadę, podporządkowane zasadzie osiowości i symetrii były dopełnieniem italianizującej stylistyki rezydencji i ogrodu wyrażającej elitarny, arystokratyczny status właściciela. Autor bazując na wzorcach architektoniczno-ideowych z XVI-XVII w. – traktatach, modelowych realizacjach z Italii i Francji – śledzi środkowoeuropejską praktykę zarówno w wydaniu spektakularnym (reprezentowanym w przez siedziby typu palazzo in fortezza) jak i prowincjonalnym (np. śląskie bastejowe „castello in fortezza”). W konkluzjach podkreśla, że „tradycjonalne” bądź „nowoczesne” formy, funkcje i treści w ukształtowaniu areału zamkowego należy rozpatrywać jako wypadkową dwóch powiązanych ze sobą czynników: modelu kultury, który określał tożsamość grupy społecznej, oraz języka wypowiedzi, którym jednostka komunikowała się z ogółem społeczeństwa.

• Zámecké kaple

František Záruba

Nedílnou součástí zámeckého areálu byly soukromé kaple a zámecké kostely. Problematika zámeckých kaplí, na rozdíl od kaplí hradních, dosud nebyla podrobena bližšímu studiu. Tento příspěvek si klade za úkol tuto nepopsanou kapitolu alespoň v krátkosti otevřít a upozornit na základní otázky budoucího studia. Například můžeme uvést otázku definice vztahu kaple, či zámeckého kostela k objektu samotného zámku i celého zámeckého areálu, dále je to problematika forem reprezentace a zbožnosti zámeckého panstva, nebo podíl středověké tradice, která zasahuje až do 17. století.

• Automobilismus a paralely zámeckého prostorového uspořádání v architektuře první poloviny dvacátého století

Petr Vorlík

Po společenských změnách v devatenáctém století meziválečná architektura téma zámku a reprezentativního sídla pochopitelně příliš nerozvíjí. Nicméně mnohá prostorová schémata vyplývající z nadčasových provozních požadavků a vědomého nebo intuitivního důrazu na reprezentativní roli stále přetrvávají. Příspěvek představí vybrané analogie, které vnáší i do avantgardní architektury fenomén automobilismu (reprezentativní nástup respektive předjezd, court d´honeur, hospodářské zázemí spojené s dopravou aj.).

• Emblematické dekorace zámeckých staveb ve východních Čechách. Typologie, funkce, interpretace.

Pavel Panoch

Příspěvek bude věnován emblematickým výzdobným programům, uplatněným v české zámecké architektuře 16.-17. století. Soustředí se na analýzu typologie a funkce těchto jinotajných dekorací a určení jejich vzorových předloh. Na základě interpretace dílčí malířské a štukové dekorace tří východočeských zámeckých sídel (Nové Město nad Metují, Doudleby, Rokytnice v Orlických horách) se příspěvek pokusí o hlubší porozumění vztahu zadavatelů výzdoby k jejím obsahům a upřesnění úlohy, kterou emblematická výzdoba sehrávala v rámci prostorové dispozice šlechtického sídla. Zkoumané emblematické programy budou nahlíženy jako atraktivní, ale historickým a uměnovědným bádáním doposud jen málo využívané dobové vizuální prameny, jedinečně reflektující životní styl, ambice a ideový svět svých šlechtických fundátorů.

• Sídla olomouckých biskupů a Karel z Liechtensteinu-Castelkorna.

Radmila Pavlíčková

Klíčovou osobností na olomouckém biskupském stolci byl v éře baroka Karel z Liechtensteinu-Castelkorna (1664-1695). Jeho třicetiletý episkopát následoval po dlouhém období let 1637-1663, v němž byl biskupský stolec obsazen biskupy-mnohoobročníky, nedodržujícími rezidenční povinnost a neprojevujícími zájem o její stav (Leopold Vilém Habsburský), a biskupy, kteří se pro brzkou smrt po své volbě ani nestačili ujmout svého úřadu a do jeho chodu tak nijak výrazněji nezasáhli (Jan Platejs, arcivévoda Karel Josef). Všeobecná konsolidace, již biskup Karel bezprostředně po svém nástupu na olomoucký biskupský stolec zahájil, se týkala nejen duchovní správy diecéze, ale také (a možná především) profilu její sebereprezentace. Karel z Liechtensteinu-Castelkorna vytvořil prostřednictvím své velkorysé stavební a sběratelské činnosti základní rámec pro sebestylizaci olomouckých biskupů, jehož jednotlivé prvky byly v následujícím století využívány či aktuálně doplňovány, nikdy však nebyly radikálně přehodnoceny nebo dokonce likvidovány.

Karel z Liechtensteinu-Castelkorna zahájil bezprostředně po svém nástupu na biskupský stolec obnovu sídelní struktury olomouckých biskupů, přičemž jednotlivým rezidencím, tak jak se konstituovaly od založení biskupství do konce 16. století, vtiskl (prostřednictvím jejich stavebních forem a ikonografie výbavy a výzdoby) specifickou podobu, odpovídající diferenciaci funkcí, jež byly jednotlivým biskupovým sídlům přiděleny: každé sídlo mělo svému stavebníku-knížecímu biskupovi skýtat jiný typ komfortu a zázemí a reprezentovat jej na jiné symbolické rovině.

Všechna sídla, jež za svého episkopátu biskup Karel k různým účelům a různě intenzivně využíval, byla více či méně poškozena v průběhu vojenských akcí třicetileté války a poskytla tak biskupu Karlovi coby stavebníkovi a zadavateli rekonstrukcí ideální možnost realizovat představy o reprezentačních nárocích na prostor obývaný „knížecím biskupem“. Karel z Liechtensteinu-Castelkorna přistoupil k obnově více či méně destruovaných či alespoň dlouhodobě zanedbaných sídel a jejich interiérů skutečně velkoryse, o čemž mj. svědčí skutečnost, že do svých služeb angažoval bezprostředně po svém nástupu vídeňského dvorního architekta Philiberta Lucheseho a po jeho smrti Giovanniho Pietra Tencallu a pod jejich projekčním vedením realizoval rozsáhlé opravy a přestavby všech biskupských sídel, jež – například v případě Kroměříže – nebyly dokončeny ještě ani v době jeho smrti.

Příspěvek nejprve zopakuje výsledky výzkumu zveřejněného monograficky (2001), který se soustředil na analýzu funkcí jednotlivých rezidencí za biskupa Karla v kontextu jejich výstavby, a doplní je o další interpretace spojené s výzkumem posmrtné memorie biskupů v 17. a 18. století (budování náhrobků a volba pohřebiště v souvislosti s preferencí toho kterého biskupského sídla).

• Zámek Žehušice u Kutné Hory – střet vize a tradice

J. Beránek, P. Macek

V Žehušicích (o. Kutná Hora) se dodnes dochovala dvě panská sídla. Starší tvrz, později upravená na zámek a raně barokní objekt, nově postavený rodem Thunů někdy kolem roku 1679. Nový zámek sloužil pro jednu z vrcholných kratochvílí života vysoké šlechty, spojenou s velkými loveckými slavnostmi, s hony. Budova v našem prostředí atypické dispozice proto byla záměrně odloučena od staršího sídla, situovaného spolu s hospodářskými stavbami uprostřed intravilánu. Novostavba byla postavena na okraji velké obory, která se nachází na okraji intravilánu a je patrně již renesančního původu. Pokud bychom vycházeli z prvotní funkce objektu, pak jej lze určit jako lovecký zámek v podobě venkovské vily.

Vile ve funkci přechodného letního sídla, obsahujícího řadu reprezentativních a v podstatě dlouhodoběji neobytných prostorů odpovídá i základní skladba žehušického zámku, kterou tvoří hlavní střední blok, obsahující vestibul, salu terrenu, v patře halu a navazující větší místnost. Střední blok je po stranách doprovázen nižšími dvoupodlažními trakty, z nichž v rozích vybíhají risality, obsahující v obou podlažích po jedné čtvercové místnosti. Výsledkem jsou dva „čestné dvory“, které se však neobracejí k příchozímu, ale do méně významných bočních stran – na sever a k jihu. Jde proto o hloubkový trojtrakt s dominantním středním blokem, doplněný koncovými drobnými risality. Podélná osa zámku je navlečena na osu s nástupem k zámku z intravilánu (vestibul) a z obory (do saly terreny). Italské předlohy zámku v Žehušicích, které dosud nebyly v naší literatuře zmíněny, lze odvodit z benátského okruhu a římských realizací tohoto stavebního typu.

Předmětem prezentace však budou stavební konstrukce, které dokládají výstavbu zámku místními středoevropskými silami. Jde především o zastřešení, realizované tesařem, jenž vycházel ze starší místní tradice. Původní koncept s převýšeným, hmotově akcentovaným středním traktem dominantního trojtraktového bloku byl potlačen v důsledku splynutí střech bočních traktů se střechou nad převýšenou střední halou v patře. Výsledkem bylo zvýšení spádu střech a popření hmotového řešení původního projektu. I když výsledná podoba zastřešení zámku tento záměr zcela nepopřela, utváření štítů, sklon střech a silně naddimenzovaná konstrukce krovu trojtaktu dokládají, že původní záměr s italsky utvářenou střešní siluetou zůstal nepochopen, případně dokonce vědomě odmítnut a přizpůsoben středoevropské tradici.

• Zámek Koloděje nad Lužnicí – hospodářský dvůr

Zuzana Vybíralová

Zámek Koloděje nad Lužnicí, ležící na břehu řeky Lužnice, je obklopen podélným zatravněným parkem vymezeným hospodářskými budovami řazenými do tvaru písmene L. Delší rameno ve směru od zámku je tvořeno pivovarem se správní budovou, lihovarem a konírnami, v kolmém směru navazuje stodola a panský dům. V těsné blízkosti řeky je situována samostatně stojící kočárovna. řadová zástavba hospodářského dvora se neodmyslitelně podílí na vzhledu zámeckého areálu.

Vzhledem k postupné ztrátě využití ve 2. polovině 20. století dochází u jednotlivých budov k chátrání až úplné destrukci a ke ztrátě vnitřního vybavení.

V roce 2008/2009 byl proveden průzkum a zhodnocení stavebního a statického stavu hospodářských budov (vyjma kočárovny), zejména s ohledem na zbývající historicky cenné prvky a konstrukce. Stavební vývoj jednotlivých budov, o kterém se zachovalo minimum písemných pramenů, byl v rámci zadání zhodnocen na základě vzhledu fasády a charakteru konstrukcí. Podrobný stavebně historický průzkum s archivní rešerší pro hospodářský dvůr nebyl zpracován.

Příspěvek stručně popíše jednotlivé hospodářské budovy, zjištěný historický vývoj, funkci jednotlivých prostor, stavební provedení a současný stav. Na závěr bude uveden krátký přehled zachovaných hodnotných prvků.

• Renesanční tvrze na okrese Šumperk se zaměřením na tvrz Kobylků z Kobylího

Jitka Štáblová

Příspěvek bude prezentovat výsledky stavebně-historického průzkumu pozoruhodného drobného feudálního sídla v Podolí na Šumpersku a pozornost bude věnována také obdobným památkám v okolí.

• Schönwald v Jinošově – podoba lusthausu  první poloviny 19.století

Dana Novotná

Původně lovecká obora v blízkosti zámku v Náměšti nad  Oslavou byla  na přelomu 18. a 19. století přebudována do podoby romantického parku s četnými salety; nakonec byla přestavěna i panská budova. Unikátní stavební plán se zákresem návrhu částí interiéru umožňuje  interpretovat využití stavby  přesněji a překvapivě jinak než z běžného stavebního průzkumu.

• Letohrádek v Opočně

Miloš Buroň, Jiří Slavík

Ke znakům bohatství a významu špiček českého panstva na přelomu 16. a 17. stol. patřila výstavba residence s řadou objektů, mezi něž patřily i objekty s rekreačně-reprezentativní funkcí. Součástí zahrady tak mohl být i letohrádek, nejbohatší stavěli i míčovny, vše po vzoru panovníka a jeho pražského sídla. V Opočně začal stavbu těchto zařízení Jan Rudolf Trčka z Lípy nedlouho po zisku zdejšího panství na konci roku 1602. Rozsáhlé terénní úpravy pro založení zahrady vně zástavby města korunoval umístěním letohrádku spojeného se zámkem krytou chodbou. Příspěvek seznámí s hmotovým i dispozičním řešením stavby, odvozeným od letohrádku v královské oboře v Praze (ve Stromovce), jehož podobu zformovala jagellonská přestavba a plášť zmodernizovaly úpravy provedené za Rudolfa II. Opočenský letohrádek prošel citlivou rekonstrukcí ve 20. letech 19. stol., další následovala na počátku 20. stol., k nejméně citlivé úpravě došlo v letech 1971 – 1973.

• Jízdárna, konírna a kočárovna zámku v Litomyšli

Jiří Slavík

Nezbytnou součástí panského sídla středověku i novověku byly i prostory (resp. objekty) sloužící zajištění dopravy a reprezentace včetně výcviku koní. Kult koně od 2. pol. 16. století zapříčinil vznik reprezentačních koníren. K nim se od 2. třetiny 17. století ve šlechtických residencích na venkově i v zemských centrech po vzoru jejich panovníka připojují jízdárny. Kočárovny se u nás jako samostatný stavební typ konstituují až v průběhu 18. století, před tím byly integrovány do hospodářských objektů, slučujících v sobě stáje i obydlí příslušného personálu.

„Koňská“ část zaujala jihovýchodní nároží litomyšlského zámeckého areálu. Od 1. nádvoří byla oddělena masivní zdí. Její nejstarší částí jsou renesanční stáje, ke kterým se připojila jízdárna, datovatelná aliančním erbem na portálu do přelomu 17. a 18. století. Nejznámější částí areálu je konírna, vzniklá na přelomu 1. a 2. čtvrti 18. století pod vedením F. M. Kaňky. Ve stejné době vznikla severně od ní kočárovna s bytem podkoního a ojedinělá oválná vodní nádrž brodidla v průsečíku os konírny a jízdárny.

• Stavebně-historický průzkum zámku Veltrusy ve středních Čechách

Kamil Bureš

Cílem tohoto příspěvku je sonda do stavebního a historického vývoje státního zámku Veltrusy ve Středočeském kraji. Základní a dosud mylně uváděná historická data bude přednášející komparovat s novou progresivní prací dr. Ivo Cermana. Jeho monografie „Chotkové – příběh úřednické šlechty“ vyšla přepracováním disertační práce v roce 2008 a v několika pasážích se zde věnuje právě veltruskému zámku. Celý příspěvek se ale opírá také o skutečnost, že zde přednášející sám několikrát působil jako průvodce a tváří v tvář se setkal s rozsáhlou rekonstrukcí celého veltruského areálu po povodních z roku 2002.

• Zámecký areál v Ostrově, okr. Karlovy Vary – vnější forma a vnitřní vybavení zámku jako důležitý faktor vzniku rezidence

Michal Patrný, Lubomír Zeman

Příspěvek je postaven na základě stavebně – historického průzkumu části zámeckého areálu, který zpracovali výše uvedení autoři v průběhu roku 2008. Archivní rešerši k dějinám sídla zpracoval PhDr. Pavel Zahradník, na zpracování SHP se také velmi zásadním způsobem podílel Ing. Petr Macek, Ph.D.

V první části příspěvku bude stručně nastíněn vývoj ostrovské rezidence, od původního šlikovského hradu a jeho možných předchůdců, přes nejdůležitější fázi v dějinách zámku na sklonku 17. století, kdy byl Sasko – Lauenburskými vévody vybudován nejprve v letech 1685 – 1691 „Nový zámek“ tzv. Lauenburský a posléze na místě někdejšího „Bílého dvora“ v letech 1693 – 1696 Bádenský zámek, zvaný „Palác princů“. Zámecký areál tehdy získal charakter rezidence soupeřící s předními královskými dvory. Rezidence začala ztrácet na lesku po vymření Sasko – Lauenburského rodu na sklonku 18. století a následném požáru. Svou současnou podobu získal zámek po přestavbách, provedených v průběhu 19. století, kdy byl komorním císařským majetkem v držení Arcivévodů Toskánských.

V druhé části příspěvku budou prezentována aktuální zjištění k původní vrcholně barokní podobě rezidence, zejména k pozoruhodné barevnosti exteriérových fasád a nálezu tzv. „Dianiny lázně“. Příspěvek se tak zaměří především na podstatu, která vytvářela z běžného zámku významnou rezidenci, odrážející manifestaci moci, majetku a osobních ambicí jejích stavebníků.

• Plány a ikonografie zámku Hluboká nad Vltavou před novogotickou přestavbou

Jarmila Hansová

Cílem referátu je prezentovat plány a veduty z 18. a 1. poloviny 19. století, které zachycují dnes téměř neznámou barokní podobu areálu hlubockého zámku. Pozornost referátu se zaměřuje především na zbořené hospodářské a správní budovy před vstupním průčelím zámku.

• Zámek Koloděje nad Lužnicí – nová zjištění ke stavebnímu vývoji

Daniela Štěrbová

Stavebně-historický průzkum zámku a kaple v Kolodějích nad Lužnicí byl včetně archívní rešerše zpracován v roce 2009. V rámci průzkumu byla velká pozornost věnována hospodářskému využití zámku, u kterého od počátku, nejpozději však v 18. století existoval mlýn na trojí složení, Poznání funkčního uspořádání části mlýnice a jejich situování v rámci zámecké budovy umožnilo určit rozsah jednotlivých stavebních etap a podstatně revidovat dosavadní představu o vývoji zámku. Zároveň byl proveden podrobný průzkum freskové výzdoby zámku, která byla dosud mylně interpretována jako ilustrace cestopisu Václava Vratislava z Mitrovic zvaného „Tureček“. Provedený průzkum tuto interpretaci vyvrátil a pro malby nově určil přímou grafickou předlohu slavného Hertelova augsburského vydání Iconologie Cesareho Ripy s rytinami Gottfrieda Eichlera mladšího.

• Zámecké zahrady a parky – příklady kompozičního vývoje

Kateřina Mertenová

Významnou úlohu v historickém vývoji zámeckého areálu hrál jeho vztah ke svému bezprostřednímu okolí. K těsnějšímu propojení docházelo postupně v souvislosti se ztrátou obranné funkce šlechtického sídla. Avšak teprve v období baroka se základem kompozice celého areálu stala architektonická vazba stavby a zahrady a i samotná zahrada byla koncipována jako architektonický prostor, neboli „pátá fasáda domu“. Vlivem stupňujícího se romantického chápání přírody a světa se i v zahradních areálech začal postupně projevovat nezadržitelný pohyb ve směru snahy o přiblížení se přírodě a o její přenesení až k zahradnímu průčelí sídla. Způsob a rozsah pronikání anglického romantického parku do francouzské zahrady je možné sledovat i na českých příkladech.

Zatímco zámecká zahrada v Českém Krumlově zůstala až do současnosti v pravidelném členění, které nedovolilo velkolepější krajinářskou kompozici, v Červeném dvoře krajinářské úpravy doplnily původně geometrické kompoziční prvky a v kroměřížské Podzámecké zahradě již došlo k celkové přeměně a plnému rozvinutí parku v krajinářském duchu i do okolní krajiny.

• Kryté spojovací komunikace v zámeckých areálech

Jiří Bláha

Součástí mnoha našich zámků byly kryté mosty a chodby, které obvykle spojovaly obytnou část šlechtické rezidence s panskými emporami v blízkých chrámech, s renesančními a barokními zahradami, jízdárnami, míčovnami, případně dalšími součástmi zámeckých areálů. U středoevropských zámků, které vznikaly nejčastěji přestavbami středověkých hradů, byla jedním z hlavních důvodů pro stavbu krytých spojovacích mostů a chodeb potřeba překonat výškové rozdíly v místě opevňovacích valů a příkopů. Vedle nejvíce zdůrazňovaného komunikačního účelu měly podobné stavby i další funkce, například společenské či reprezentativní, dále je třeba vidět i souvislost s přirozenou potřebou člověka vyhlížet do svého okolí, těšit se krásou paláců a zahrad. Tyto pohnutky mají univerzální platnost a tak se podobné architektonické prvky objevují u staveb realizovaných nobilitou po celém světě. Příspěvek představí tyto doplňkové stavby jak po stránce konstrukčně technické, tak z hlediska širších souvislostí historických a společenských. Budou předvedeny významné dochované příklady z našeho území i ze zahraničí.

• Malá inventura zámků ve správním obvodu Městského úřadu Prostějov

Mgr. Vlastimil Rudolf

Správní obvod Městského úřadu Prostějov zahrnuje 74 obcí a náleží k největším v republice. V tomto obvodu se nachází řada významných staveb – kulturních památek zapsaných v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, ale také objektů, které bychom mohli zařadit do kategorie památek místního významu, pakliže by tato kategorie oficiálně existovala, což ovšem nemusí znamenat snižování jejich kvality a historických hodnot. Mezi tyto objekty (zapsané i nezapsané) se řadí také zámky, kterých můžeme v regionu nalézt poměrně hodně, od těch nejznámějších (např. Čechy pod Kosířem, Prostějov, Brodek u Prostějova aj.) až po méně známé (např. Ptení, Hrubčice). Cílem zamýšleného příspěvku je zhodnotit stav těchto zámků a zámeckých areálů a podívat se na definici areálů zámků a zjistit, zda zámky z Prostějovska této definici vyhovují či nikoli.

• K podobě krovových konstrukcí českých a moravských zámků

Jiří Bláha

Zároveň s tím, jak se v průběhu historie proměňovaly vnější formy zámeckých střech, procházely určitým vývojem i tesařské konstrukce krovů. Cílem příspěvku je upozornit na některé zajímavé konstrukční a technologické aspekty, které s tím souvisely, ať už se jednalo o šíření  progresivních konstrukčních inovací, odezvy módních trendů, snahu o stylovost nebo naopak reakce na neobvyklá zadání vycházející z přání architekta či z atypické situace na místě. Uvedeny budou ale také úpravy prováděné v souvislosti s využíváním podkrovního prostoru k rozmanitým účelům nebo specifické řemeslné projevy jako jsou nadstandardní detaily tesařských spojů či ozdobné úpravy na povrchu trámů.Samostatným tématem je sledování postupné konvergence od individuálních návrhů z doby renesanční k několika ověřeným a v podstatě unifikovaným konstrukčním typům vrcholného a pozdního baroku. S tím souvisí otázka šíření a uplatňování předloh a vzorů krovových konstrukcí šířených v grafické podobě od 17. století až po učebnice konstrukčního stavitelství 19. století. Závěrem budou zmíněny i přijatelné formy prezentace výjimečně zachovaných souborů jako je např. studijní okruh historickými krovy zámku v Kostelci nad Černými lesy nebo výběrové prohlídkové trasy zahrnující prohlídky krovů u objektů s návštěvnickým provozem.

• Zámecký areál v Krásném Dvoře

Jindřich Záhorka, Petr Macek

Krásný Dvůr u Podbořan je znám především díky svému krajinářskému parku s pozoruhodnými stavbami. Trochu stranou odborného zájmu stál samotný zámek. Současná podoba této stavby je výsledkem přestavby renesanční vily, kterou provedl F. M. Kaňka. Ten vytvořil výrazově velmi úspornou stavbu, jež se odlišovala od převažující dobové zámecké produkce. Příspěvek se pokusí na příkladu zámku v Krásném Dvoře přiblížit toto směřování Kaňkovi architektonické zámecké tvorby s přihlédnutím k výsledkům stavebně-historického průzkumu.

• Veselí nad Moravou – hrad, předhradí, zámek

Miroslav Dejmal,  David Merta

Zámek ve Veselí nad Moravou v současnosti prochází významnou adaptací. Tyto práce předchází a doprovází záchranný archeologický výzkum a dokumentace stavebních konstrukcí. Výzkumem bylo odkryto původní hradní jádro a dřevěné předhradí z poloviny 13. století. Doloženy byly stavební etapy vrcholného i pozdního středověku, podobně jako renesanční stavební akce. V důsledku událostí spojených s třicetiletou válkou došlo k redispozici rezidenční funkce. Nyní již zděné předhradí se stalo základem pro zbudování zámku. V primární zámecké stavbě (17./18. století) bylo využito i jižní části původního hradního jádra. Dnešní dispozice zámku je výsledkem následné přestavby…

• Předzámčí a Přihrádek – hospodářské zázemí zámku v Pardubicích

František R. Václavík

Stavební dějiny předzámčí pardubického zámku jsou přirozeně spojeny s vývojem sousedního rezidenčního sídla, kterému tvořily podstatné primární hospodářské zázemí. Tato funkce byla při přestavbě na přelomu 15. a 16. století součástí prvotní koncepce přestavby staršího hradu a jeho opevnění – jak je patrné v celkovém rozvrhu areálu uvnitř valového opevnění. Předzámčí plnilo úlohu zásobovací a skladovací základny, byly zde umístěny potravinářské výrobní provozy, panské stáje a zbrojnice. Mělo zabezpečit zásobování zámku v případě dlouhodobého obležení.

Pardubický Příhrádek byl naproti tomu zapojen do městského opevnění a kromě hospodářské funkce zde byla provozována specializovaná řemesla. Od městských ulic jej oddělovala pouze zeď s vraty, od zámku dvojice bran, mezi nimiž probíhal přes vodní příkop dlouhý dřevěný most.

Referát se zabývá funkčním uspořádáním obou částí a jejich stavebním vývojem.

úterý 8. 6.
9.00 – 10.30	prezence účastníků
10.45	zahájení konference
11.00 – 11.20	A. Kwaśniewski: Palazzo in fortezza – „fortezza verso rezidenza“. Funkcja i semantyka fortifikacji w strukturze arealu zamkovego we wesnonowozytnej Europie Środkowej.
11.20 – 11.40	František Záruba: Zámecké kaple.
11. 40 – 12.10	Pavel Panoch: Emblematická výzdobné programy uplatněné v české zámecké architektuře 16. – 17. století.
12.10 – 12.30	Radmila Pavlíčková: Sídla olomouckých biskupů a Karel z Liechtenštejnu – Kastelkorna.
12.30 – 12.50	J. Beránek – P. Macek: Zámek Žehušice u Kutné Hory – střed vize a tradice.
13.00 – 14.30	oběd
14.30 – 14.50	Jiří Bláha: K podobě krovových konstrukcí českých a moravských zámků.
14.50 – 15.10	Michal Patrný, Lubomír Zeman Zámecký areál v Ostrově, okr. Karlovy Vary – vnější forma a vnitřní vybavení zámku jako důležitý faktor vzniku rezidence.
15.10 – 15.30	Jindřich Záhorka – Petr Macek: Zámecký areál v Krásném Dvoře.
15.30 – 15.50	Miroslav Dejmal – David Merta: Veselí nad Moravou – hrad,předhradí, zámek.
15.50 – 16.10	Jiří Bláha: Kryté spojovací komunikace v zámeckých areálech.
16.10 – 16.30	Martin Šanda:Mezi pociťovanou nutností a praktickými možnostmi nerezidenční zámek raného novověku
středa 9. 6.
9.00 – 9.20	Kateřina Mertenová: Zámecké zahrady a parky – příklady kompozičního vývoje.
9.20 – 9.40	Kamil Bureš: Stavebně-historický průzkum zámku Veltrusy ve středních Čechách.
9.40 – 10.10	Přemysl Krejčiřík: Stavebně – historický průzkum památky krajinářské architektury.
10.00 – 10.20	Daniela Štěrbová: Zámek Koloděje nad Lužnicí – nová zjištění ke stavebnímu vývoji.
10.20 – 10.40	přestávka
10.40 – 11.00	Zuzana Vybíralová: Zámek Koloděje nad Lužnicí – hospodářský dům.
11.20 – 11.40	Miloš Buroň, Jiří Slavík: Letohrádek v Opočně.
11.40 – 12.00	Jiří Slavík: Jízdárna a kočárovna zámku v Litomyšli.
12.00 – 12.20	Kamil Podroužek: Tři zámecké špitály
12.20 – 12.40	F. R. Václavík: Hospodářské zázemí pardubického zámku.
12.40 – 13.00	Jarmila Hansová: Plány a ikonografie zámku Hluboká nad Vltavou před novogotickou přestavbou.
13.00 – 14.30	oběd
14.30 – 14.50	Petr Vorlík: automobilismus a paralely zámeckého prostorového uspořádání v architektuře první poloviny dvacátého století.
14.50 – 15.10	Dana Novotná: Schönwald v Jinošově – podoba lusthausu první pol. 19. století.
15.10 -15.30	Jitka Štáblová: Renesanční tvrze na okrese šumperk se zaměřením na tvrz Kobylků z Kobylího.
15.30 -15.50	Vlastimil Rudolf: Malá inventura zámku ve správním obvodu MV Prostějov.
15. 50 – 16.10
16.10 – 16.30
18.00	prohlídka Vlastivědného muzea v Olomouci
19.00	společenský večer, panelová diskuse, prodej knih
čtvrtek 10.6	Exkurze
8.30	odjezd od Tržnice
9.00 – 12.30	Náměšť na Hané – areál horního zámku, zámecké kaple, zříceniny hradu, dolní zámek) sladovna, dříve také manufaktura), hrobka Kinských
13.00 – 14.00	Prostějov – individuální prohlídka města, oběd
14.30-	Plumlov, areál zámku
pátek 11. 6.
	závěr konference
	exkurze v klášteře Hradisko
	prohlídka Arcidiecézního muzea
	prohlídka Korunní pevnůstky