Posudek Pelhřimov – Růžová 83

Posudek elaborátu Pelhřimov – Růžová 83. Zpráva o provedení archeologických sondáží a o stavebně – historické dokumentaci dílčích částí domu, zpracovaného společností Archaia Brno, o.p.s., pracoviště Jihlava, 2004

Objednal: Krajský úřad – Kraj Vysočina

Odbor kultury a památkové péče

Zpracoval: doc. ing.arch. Jiří Škabrada, CSc.

Pelhřimov – Sudkův Důl – Praha, 2004

Úvod

Objednávka posudku vznikla díky snaze alespoň rámcově sledovat mimořádně zajímavý dům čp. 83 v Pelhřimově, jeden z posledních, unikajících až do nedávné doby novodobým úpravám a existující tudíž v mimořádně autentickém, byť zanedbaném až ohroženém stavu. Měl jsem shodou okolností na počátku devadesátých let provést základní stavebně historický průzkum. Kolega Muk, k němuž objednávka (do SÚRPMO Praha) téměř automaticky směřovala, byl totiž zavalen prací do té míry, že váhal, zda průzkum domu nepřepustí někomu jinému. Stavebně historická atraktivnost objektu, vybaveného dvěma sruby a čtyřmi černými kuchyněmi, nicméně nakonec převážila, takže objednávku splnil (ve spolupráci s L. Lancingerem, který zpracoval historické písemné prameny) Jan Muk sám.

Tento elaborát byl jedním z jeho posledních, dokončených (na konci roku 1993) již v pracovně mimořádně hektickém závěrečném období života. Tomu odpovídá i způsob zpracování – kvalita popisů i velmi všeobecný charakter hodnocení, prakticky bez výčtu cenných prvků (konkrétně: na předposlední straně 11 je pod nadpisem „Architektonické detaily a prvky“ napsáno pouze „Struktura průčelí se stávajícím systémem otvorů, klenby přízemí a povalové stropy, struktura půdorysu s černými kuchyněmi.“, takže zmínky o stanovém krovu, srubech nebo souboru historických dveří a oken je nutné hledat v popisové části textu). Nevím, do jaké míry tuto situaci napravil další elaborát Jana Muka z následujícího roku 1994, uváděný (s poněkud nejasným názvem) v soupisu literatury posuzovaného elaborátu (Pelhřimov, Růžová ul. čp. 83, Nálezová zpráva sondážního stavu historického průzkumu, SÚRPMO).

Potřeba aktualizace a doplnění průzkumu byla tedy evidentní, zejména když se opuštěný dům po řadě let chátrání ocital ve stále více „analytickém“ stavu. Moje nabídky takovéto práce byly vyslyšeny až díky seznámení s vedoucími pracovníky nového majitele objektu, stavební firmy JAS v Pelhřimově, která mezitím v objektu provedla první etapu zajišťovacích a rekonstrukčních prací. Při nich byla odstraněna většina omítek, západní, opticky mladší srub z nehraněných trámů, většina stropů a podlah, zábradlí u schodů a na pavlači, byla přezděna koruna zdiva a provedeno nové usazení obvodu stanového krovu.

Doplnění průzkumu tudíž do určité míry ztrácelo smysl, zejména když se ukázalo, že tuto práci krátce předtím provedl a odevzdal někdo jiný: při návštěvě objektu v létě roku 2004 jsem dostal do ruky výše uvedený elaborát zpracovaný na přelomu let 2003 a 2004 společností Archaia Brno (jmenovitě jsou jako autoři pod vedením Mgr. Petra Hrubého uvedeni Miroslav Maixner a Mgr. Petr Hrubý, jako technická spolupráce Michal Daňa, Mgr. Petr Hejhal, Miroslav Maixner a Petr Čolek Duffek).


Textová část

V úvodní textové části se na šesti stranách (4 – 9) uvádějí velmi široká témata buď bez vztahu k zadanému problému (Cíle studia vrcholně středověkého osídlení města a jeho zázemí, Přírodní podmínky, Historický vývoj regionu, Historický vývoj města), nebo převzatá z jiných prací (Historický vývoj objektu s uvedením majitelů od počátku 18. století). Jádrem průzkumu by měl být text na stranách 10 – 17, s částmi: 7. Postup a metoda výzkumu, 8. Terénní archeologická situace (s částmi Sklep, Srub, Černé kuchyně, Druhotně užité architektonické články), 9. Výsledky dendrochronologické analýzy a datování vzorků, a konečně 10. Shrnutí výsledků výzkumu a interpretace nálezové situace.

Vzhledem ke snad mateřské profesi zpracovatelů by čtenář zřejmě očekával nejvýznamnější informační přínos tam, kde se údajně uplatnila kombinace metod stavebně historického průzkumu a archeologického výzkumu, tedy například ve sklepech, považovaných již dříve za nejstarší dochovanou část stavby. První věta části „Sklepy“ to také uvádí: „Z archeologického hlediska byla největší pozornost věnována sklepním prostorám“… Uváděné výsledky jsou však zcela vágní, opakující dříve vyřčené charakteristiky nebo dokonce prozrazující malou schopnost posouzení základních stavebních situací: „…Ráz lomového zdiva, charakter pojiva, jednoduchá valená klenba s otisky šalování v maltové omítce, to vše ukazuje na pravděpodobně středověké stáří a gotický ráz těchto prostor.“ … „Zdá se, že současné přístupové schodiště do sklepa je mladšího data.“ „…dodatečně vztyčená substrukce ve sklepě, která se kryje s linií této zdi a tak ji vlastně podpírá…“ „Vstupní část schodiště do sklepa je zaklenuta cihlovou valenou klenbou a vstup měl navíc klasicistní tesařské zárubně, což také ukazuje na mladší datum vzniku této části…“. Toto všechno se ale týká evidentních skutečností, které jsou věcně zachyceny a logicky správně interpretovány v Mukově průzkumu. Výsledkem uváděné největší pozornosti z archeologického hlediska jsou následující výsledky: „…Recentní vybourání této zdi nám odkrylo pohled do základového vkopu a odhalilo i sílu zdiva, za kterým se již nacházelo jen čisté geologické podloží. …je třeba se zmínit o koncentraci keramických zlomků a kuchyňského odpadu (kostí) těsně pod úrovní podlahy v jižním rohu sklepa. Časově tyto nálezy spadají do pozdního novověku. Sondou bylo zjištěno, že sklep v těchto místech očividně sloužil jako odpadní prostor. V jihovýchodní čelní stěně hlavní sklepní místnosti se téměř při úrovni ulice nachází okenní otvor se širokými zešikmenými špaletami. Vzhledem k již zmíněnému předpokladu o dodatečném snížení povrchu ulice se tento otvor jeví jako nověji vybouraný.“ (Mimochodem – pokud by v tomto zcela logickém místě nebyl otvor, postrádal by sklep jakoukoli možnost větrání.)

Následující část, nadepsaná Srub 2 NP/2 začíná zcela podivně větou „Jednalo se hlavně o čtyři unikátní černé kuchyně.“ V následujících sedmi řádcích, které se zajímavé konstrukce opravdu týkají, nenajdeme o konstrukční charakteristice srubu ani slovo, přestože by tu bylo potřeba popsat profily kuláčů, zbytky zárubní a jejich obložení, lepenicové pokryvy, vývoj povrchu s pohledovými, posléze překrytými sparami, i zdrsnění lepenice pro vrchní omítku se zatlačovanými kousky strusky.

O stáří srubu se tu dovídáme, že „… byly odebrány vzorky dřev pro dendrochronologickou analýzu, která prokázala, že srub není zřejmě tak starý, jak se dříve uvažovalo.“ Odkázáno je tu na datovací elaborát autora analýzy (Rybníček 2003), který ale není uveden v seznamu literatury na konci textu. Výtah z tohoto elaborátu tvoří část 9. Výsledky dendrochronologické analýzy a datování vzorků. Zde se dovídáme, že ze sedmi vzorků, které se podařilo datovat,  byl podkorní letokruh zachován u čtyř, přičemž doba kácení stromů se pohybovala v rozmezí 1783 – 1804. Takové určení je pro kuláčový srub s pohledovou úpravou v městském prostředí stěží uvěřitelné, a mohlo by se například týkat velmi pravděpodobné mladší úpravy stropů, spojených se stavbou krovu (na něm je vyryto datování 1786, dendrochronologické prověření se neprovedlo). Určení místa odběrů u srubu ale není příliš spolehlivé: v části 9 (str. 13) je sice uvedeno (trochu podivně, ale snad srozumitelně) „Odběr byl prováděn na stěně v prvním patře srubu.“, ale v závěrečném souhrnu se uvádí v souvislosti s dendrochronologií „Analýzy prokázaly, že povalové stropy a též i srub byly konstruovány ze smrkových kmenů poražených v rozmezí let 1766 až 1804, což ukazuje na rekonstrukci domu po požáru z roku 1766.“ Mimochodem – rok 1766, shodou okolností totožný s rokem velkého požáru města, je v této souvislosti uveden nesprávně a účelově, protože v tomto roce pouze končila letokruhová křivka jednoho ze vzorků bez podkorního letokruhu. Ve zmínce o vztahu srubu ke konstrukci krovu se tu (a posléze vícekrát na jiných místech) vazný trám pod datovaným sloupem nazývá vaznice.

Jednostránková část, věnovaná mimořádnému souboru černých kuchyní (str. 12), věnuje jejich charakteristice méně než 30 řádek. Text svědčí o neschopnosti popsat tyto útvary logicky od celku k detailu s ohledem k jejich původnímu uspořádání a pozdějším obvyklým úpravám pro tahový provoz ve 2. polovině 19. století – věnuje se spíše některým dílčím stratigrafickým jevům a kamenickým článkům, druhotně užitým ve zdivu. Zbývající část stránky tvoří opět zjištění „archeologická“, která ale mají spíše pitoreskní charakter: „…V popelu na podlaze i přímo z propálené hliněné podlahy bylo získáno několik kovových předmětů souvisících s funkcí kuchyně (pohrabáč, kování dvířek, kovové panty, lopatka).“ K problémům popisů kuchyní se ještě vrátíme v souvislosti s kresebnou dokumentací.

V části Druhotně použité architektonické články mne zaujala pasáž o těch částech druhotně užitých okenních ostění, obrácených ve své dnešní pozici do líce zdiva stěnou s otvory pro zasunutí prutů provlékaných mříží. Píše se tu „Na některých z nich bylo možno pozorovat vytesané důlky podélně v řadě 3 až 4, které pravděpodobně usnadňovaly manipulaci stavitelům.“

Závěrečná souhrnná část 10. Shrnutí výsledků výzkumu a interpretace nálezové situace nepřináší oproti Mukovu elaborátu mnoho nového – spojuje spíše jeho poznatky do klidnějšího souvislého textu.

Další zhruba stejně dlouhou část textu tvoří Příloha I, nadepsaná jako Seznam stratigrafických jednotek s podtituly Uloženiny (2 položky), Dřevěné konstrukce (7 položek) a Zděné konstrukce (zbytek). Tyto charakteristiky by svou věcností a početností snad mohly nahrazovat nedostatky uvedených souhrnných textů, ale pokud se čtenář odhodlá prokousat heslovitým textem i konfrontacemi s obrazovou dokumentací, nedozví se zpravidla nic určitějšího. Například jediná položka, která se týká zmiňovaného srubu, uvádí (pro horní stěnový prvek v jihozápadní stěně) následující údaje:

Kategorie: dřevěná

Orientace: SZ-JV, SV-JZ

Dochování materiálu: částečně dochován

Současný stav materiálu: srubová konstrukce

Druh a zastoupení materiálu: dřevo 70%, hliněný výmaz 15%, hliněná omítka 15%

Konstrukční prvky: dřevěné kuláče 0,3 x 5

Stavební hmota: hliněný výmaz

Typ konstrukce: roubená

Vazba prvků: oboustranně odsazený čep

Vazba s jinými konstrukcemi: 0403, 0401, 0977, 0978

Další popis: z jedné strany silná vrstva hliněné omítky s důlkováním a drobnými kameny a střepy; výmaz spár tvořen hlínou s plevami a mechem

Přínos katalogové položky je tedy sporný: profil kuláče (zpravidla významný jako datovací prvek) jsme se opět nedozvěděli, uvedená vazba s čepy je nesrozumitelná, protože kuláč má na jednom konci zachovánu (v detailu neviditelnou) roubenou vazbu a druhý konec je odříznutý, způsob vyjádření odlišnosti obou povrchů („z jedné strany silná vrstva hliněné omítky…“) nám také nepomůže odhalit vývoj od pohledového ke skrytému uplatnění v sousedících místnostech, a zajímavý převažující materiál (struska) mezi střepy, zatlačovanými do lepenice kvůli zdrsnění pod svrchní omítku ze strany sousední místnosti, zůstal rovněž nepovšimnut. Podobně problematické až zbytečné se jeví množství (celkem 84) následujících katalogových položek, popisujících jednotlivá místa zděných konstrukcí z objektu. Představa, že by takto nekvalitní charakteristiky mohly být někdy využitelné jako uložené informace pro další studium, se mi jeví absurdní.


Obrazová dokumentace

Pohledy

Zmíním se dříve o jednotlivých (cca dvaceti) pohledových zákresech, které zachytily některé stěny nebo jejich úseky, a to kromě sklepa především ve všech černých kuchyních. Zdálo by se, že takováto dokumentace je maximálně objektivní a nedá se na ní – při profesionálním provedení – nic zkazit. Problémy jsou tu ale patrné nejméně dva. První se týká způsobu průmětu přiklánějících se ploch, kde jsou prvky použitého materiálu kresleny nikoli v postupném snížení, odpovídajícím vodorovnému průmětu na plochu zákresu, nýbrž celými svými plochami, přičemž zákres pak prostě skončí ve výšce, odpovídající vrcholu klenby (problém je nejlépe patrný na příloze, označené jako obr. 16, zachycující pohledy na dvě sousedící stěny jedné z černých kuchyní). Druhý problém souvisí se všudypřítomnou nevědomostí zpracovatelů o tom, co mají před sebou a s nerespektováním obvyklých způsobů zachycení stavebních pohledů spolu s přilehlými řezovými čarami: k zákresu se vybere napohled spletitá situace, která se zakreslí „výběrovým“ způsobem, takže výsledek je pak pro nezasvěceného pozorovatele naprosto nesrozumitelný. Názornou ukázkou takového postupu je příloha, označená jako obr. 15, zachycující dvě sousedící stěny východní černé kuchyně v přízemí. Tady došlo ve 2. polovině 19. století k nejjednodušší adaptaci tradičního systému na nový systém tahový podezděním dymníkového otvoru v koutu půdorysu. Situace, která je v reálu nebo na fotografiích velmi dobře čitelná a srozumitelná, je na kresbách naprosto nepochopitelná, protože na pohledu vpravo chybí řezová linie stěny a při konfrontaci s půdorysem zjistíme, že tu není podezdění komína vůbec zakresleno! (Není tu ostatně zachycena ani nika v přilehlé jihovýchodní stěně a výrazné spáry ve stěně protější.) Pochybuji, že by vyjasnění situace napomohlo studium zhruba deseti katalogových položek z uvedeného oddílu Seznam stratigrafických jednotek, které byly pro tyto stěny zpracovány.

Půdorysy

Vzhledem k tomu, že vyzněním elaborátu jsou podobně jako u standardních stavebně historických průzkumů půdorysy s barevně vyznačenými fázemi stavebního vývoje, můžeme konečné výsledky odlišných pracovních postupů poměrně snadno porovnat. Na první pohled zarážející je nerespektování zavedené barevné škály a vůbec podivné rozvrstvení novějších částí vývoje stavby: barokní zdivo je značeno zeleně, další položka je „mladší zdivo“ značené žlutě a za ním následuje jako poslední šedivá barva, zachycující „soudobé stavební zásahy“.

Jako zcela nepochopitelné se v těchto půdorysech (sklep a patro) jeví barevné zakreslování dalších – pohledových jevů barvami mimo uvedenou legendovou škálu. Takto je tu hnědavou barvou zakresleno dřevo srubu s částmi jeho stropu, a oranžově cihly některých kleneb a záklenků a rovněž velká plocha dlaždic na podlaze patra. Tyto barvy snad mají přiblížit divákovi skutečnou povahu materiálu – už tím se tyto půdorysy zařazují v rámci průzkumových elaborátů do kategorie profesního černého humoru.

Věcný problém půdorysů spočívá především v tom, že je tu celá řada skutečností zakreslena špatně nebo není zachycena vůbec, což se týká především kleneb: jejich profily na sklopených čelech jsou zachyceny schématicky jako ploché segmentové, takže ztrácejí smysl jako chronologicky vypovídací prvek – například zadní komora východního bytu v přízemí má zakreslenu plochou segmentovou klenbu bez výsečí, zatímco tu existuje valená klenba půlelipsového profilu s dvojicí pětibokých výsečí (vystupující vnitřní část zdiva na stěně mezi výsečemi, která musí být součástí této pozdně barokní klenby, je vybarvena spolu s touto stěnou jako gotická).

Problém kvality zakreslení se týká zejména všech černých kuchyní, jejichž prostory jsou v půdorysech prázdné, přestože by tu měly být stavařsky zavedeným způsobem zachyceny jevy, které výmluvně charakterizují jejich původní uspořádání i mladší vývoj: podesty pro někdejší ohniště, horní otvory dymníků a jejich tubusy, procházející horními kuchyněmi, i zmíněné tahové podezdění. V této souvislosti je zvlášť zarážející zakreslení východní kuchyně v půdorysu patra: nejen že tu není zachycena mimořádně jasná situace staršího vstupu a velká nika v protější stěně, ale průchod komínového tělesa z přízemí, jehož patnácticentimetrová tloušťka je navíc patrná z povrchu jeho neomítnutého cihlového zdiva, je tu nesmyslně vybarven jako plný blok. Navazující stěna s obslužným otvorem pro kamna, provedená z týchž cihel a zakreslená relativně pečlivě na pohledu 21, je tu zase naopak zakreslena jako zazdívka, charakterizovaná žlutou barvou „mladšího zdiva“.

V souvislosti s barevným vyznačením stáří a tedy i logiky stavebního vývoje stojí za zmínku zakreslení klenby v pravé, východní místnosti v přední části přízemí. Tato klenba sem byla dodatečně vložena, což bylo vidět i před odstraněním omítek podle odtrhaných příložek v koutech a pod dělícím pasem a dnes je to velmi dobře patrné (spolu s dalšími odkrytými sparami, které ale v elaborátu zmíněny nejsou – např. starší situace vstupu do místnosti z chodby). Stáří klenby není v její ploše vyznačeno, a tak jsme odkázáni na vybarvení příložek, s nimiž byla klenba vyzděna: tyto příložky jsou dílem „barokní“, dílem „mladší“.

Závěrečnou část obrazových příloh tvoří nátisky barevných fotografií. Tyto snímky mají charakter kvalitní pracovní dokumentace a jejich značení, pomocí číslování lokalizačně propojitelné s objektem, je dobré.


Závěry

Při závěrečném zhodnocení elaborátu se snažím vyvarovat roztrpčení, vyplývajícího z pozice staršího odlišně školeného odborníka, který navíc může pociťovat lítost, že neměl příležitost ke zpracování průzkumové dokumentace takto zajímavého objektu. Rád bych se pokusil vzniklou situaci posoudit co možná objektivně, s obecnějším pohledem na kvalitu podobně zpracovávaných průzkumů.

Základním problémem takto zpracované dokumentace je podle mého názoru sebevědomí zpracovatelů, jejichž příprava k porozumění stavbě, kterou mají před sebou, je nedostatečná. V jejich textu není oproti staršímu elaborátu nic o stavbě jako funkčním celku a jen málo o jeho možném vývoji. Nejsou schopni používat základní vědomosti o historických konstrukcích jako datovací abecedu – zřejmě netuší, že třeba tvar klenby a její členění jsou chronologické prvky, takže popisovým charakteristikám kleneb se vyhýbají.

Při vnějškovém pohledu je elaborát obsažný, upoutávající zjevným využitím technických pomůcek nové generace. Při množství údajů, které jsou v něm zachyceny, by se třeba mohlo zdát, že dílčí nesrovnalosti nemusí mít valný význam. Pokud bychom přistoupili na takovouto hru, mohli bychom uvažovat i takto: máme před sebou sice typ průzkumové dokumentace, na který nejsme zvyklí, ale proč ne – třeba nevadí, že ji dělal člověk, který objektu nerozumí, pokud dokáže stavbu popsat do té míry podrobně a objektivně, že bude moci rozumné závěry z takové dokumentace vyvodit někdy jindy někdo jiný. Práce ale není dostatečná ani v tomto omezeném smyslu, protože konkrétní náhledy do jejích jednotlivých částí prokazují, že spousta napohled věrohodných informací je vlastně nesmyslná, neboť mimo jiné nesouhlasí s jinými částmi elaborátu a neodpovídají skutečné situaci. Rozhodně nevěřím, že takto shromážděná a archivovaná data jsou „… dále využívána archeologickými institucemi k další vědecké práci.“ (citát z části 7. Postup a metoda výzkumu, str. 7). Podobně cítím rozpaky nad závěrečnou větou úvodu (na str. 4) „Výzkum koncepčně navazuje na výzkumy středověkých jader měst a městeček na Českomoravské vysočině, kterým se ARCHAIA Brno o.p.s. dlouhodobě věnuje.“

Domnívám se prostě, že užívání zavedené metodiky včetně věrohodné stavařské dokumentace je nezastupitelné jak pro kvalitu, tak pro přiměřeně úsporný rozsah takovéto práce. Schopnost chápání celku se pak zřejmě jeví jako bezpodmínečně nutná i pro rozumné – tedy věrohodné a nadále použitelné – zachycení analytické fáze.

V závěru se asi nemohu vyhnout nepříjemnému kontaktu se zřejmě archeologickým původem pracovní metodiky, která se nám dosud jevila jako vynikající doplněk našich, stavařských a uměleckohistorických způsobů srovnávací práce a posléze, při rozvoji mezidisciplinové spolupráce, jako téměř optimální součást práce společné. Přiznám se, že jsem měl již dříve nejistý pocit nad texty, které zkoumání staveb zahrnují do všeobjímající archeologické metodiky, jako by historická stavba ani neměla svá stavovská, řemeslná a logická pravidla, která se pro její poznávání ukazují jako velmi efektivní. Pokud je úroveň hodnoceného elaborátu výsledkem aplikace takovýchto metodických zásad, je to poučné a mělo by to znamenat, že vychovávat odborníky k takovému vědomí a sebevědomí není správné. Možná ale, že je kvalita elaborátu dána pouze setkáním konkrétních autorů s objektem, na jehož obecnou i specifickou charakteristiku nebyli zpracovatelé připraveni.

Na otázku, co s hodnoceným elaborátem v souvislosti s doplněním informací o zajímavém domě čp. 83 v Pelhřimově, se odpovídá obtížně. Předložená  práce se bezesporu jeví jako promarněná příležitost, za kterou se navíc pravděpodobně utratilo hodně peněz. Ty byly ze značné části vynaložené zbytečně (škoda, že situaci nezhodnotil bezprostředně památkový referent, který asi práci inicioval a převzal). Elaborát by měl být přepracován a doplněn, přičemž ale nevěřím, že jeho autoři jsou takové práce schopni.

Situace v objektu je nicméně po roce od skončení této práce v podstatě stejná, takže možnosti pro zpracování informací se příliš nezměnily. Doplnit by také bylo třeba ty části, které postrádají všechny dosud zpracované elaboráty o domě a které byly a jsou v nedávné i současné fázi prací zvlášť potřebné – tedy soupis hodnotných stavebních prvků a také možnosti a náměty, které vyplývají z výsledků průzkumu pro opravy a úpravy stavby.


Obrazové přílohy:

1. Obr. 16 – kresebná dokumentace západní kuchyně v patře – vpravo nahoře nesprávné pohledové zakreslení cihel ve valené klenbě.

2. Východní černá kuchyně v přízemí – podezdění někdejšího dymníkového  otvoru v klenbě při tahovém doplnění komína (foto JŠ, 2004).

3. Obr. 15 – nepochopitelné zakreslení téže situace ve východní černé kuchyni v přízemí (pravá část kresby – pohled 13).

4. Výřez z Obr. 6 – půdorysu přízemí s barevným vyjádřením stavebního vývoje: východní černá kuchyně bez komínového tělesa, se špatně zakreslenou klenbou, bez niky a odkrytých spar.

5. Legenda pro půdorysy SHP, odlišná od zavedené legendy, fixované stávající metodikou stavebně historického průzkumu.

6. Výřez z půdorysu přízemí (Obr. 6) – komora východního bytu se špatně zakreslenou klenbou a nesprávným hodnocením přilehlého zdiva.

7. Výřez z půdorysu patra (Obr. 7) – chyby v zakreslení černé kuchyně (komínové těleso jako blok zdiva, klenba, chybí nika a spáry), v souvislosti s legendou nepochopitelná barevnost v pohledovém zakreslení částí dřevěné místnosti, cihlových záklenků a dlaždic.

8. Výřez z půdorysu přízemí (Obr. 6) – přední místnost s klenbou na příložkách: nezakreslené spáry, absurdní výsledek datování klenby podle příložek, z nichž je vyzděna.

9. – 12. Zbytky historického vybavení stavby – okno se zdobenými  venkovními závěsy a vnější závěsy dveřních křídel (foto JŠ, 2004).

2 komentáře u „Posudek Pelhřimov – Růžová 83“

Napsat komentář