2. konference SHP – Okna, dveře, 3. – 6. června 2003, Nové Hrady v jižních Čechách, klášter servitů
Pořádali: Sdružení pro stavebně historický průzkum a Ústav dějin architektury a umění FA ČVUT ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích.
Anotace příspěvků na konferenci „okna – dveře„
Jiří Bloch, Jan Račák: Renesanční okenní výplně obytné místnosti objektu Plešivec čp. 115 v Českém Krumlově.
V letech 1999 – 2000 byl proveden v malém objektu historického předměstí Č. Krumlova na Plešivci čp. 115 hloubkový SHP (autoři J. Bloch, J. Račák) s cílem zmapovat vedle vývoji fází objektu povrchové vrstvy interiérů (velmi bohatá šablonová výmalba). Ve světnici v jižní části objektu, jejíž obvodové stěny a strop tvoří roubená konstrukce původní dýmní jizby (dendrochronologicky datovaná 1605 – 1606), byly postupně na stěnách zachyceny ve spolupráci s majitelem objektu původní okenní otvory – v jižní stěně tři otvory s původní pyramidální kompozicí, ve východní stěně tři okenní otvory vedle sebe v jedné úrovni.
Pozoruhodný je především dochovaný mechanismus posuvných křídel, umístěných ve výřezu trámů roubené konstrukce, zakryté dřevěnou olištovanou deskou. Podle potřeby bylo možno zakrýt vlastní okenní otvor buď z jedné strany vysunutým zaskleným rámem (v otvoru byly zjištěny pouze střepy kulatých terčů) nebo z druhé strany plnou okenicí – (částečně se dochovala, tvoří ji ohoblované prkno s úchytem). Analogii tohoto mechanismu známe např. z německé literatury (M. Gerner, D. Gartner, Historische Fenster DVA 1996).
Nálezová situace byla zakreslena a částečně přiznána i v interiéru místnosti.
Helena Brožková: Ploché a okenní sklo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Eva Černá: Svědectví archeologických nálezů okenních skel.
V české archeologii středověku, zvláště v porovnání s nálezy dutého skla, je okennímu sklu věnována jen okrajová pozornost. V domácí odborné literatuře doposud chybí jeho souhrnná klasifikace z hlediska typologicko-morfologického a jen v ojedinělých případech se dotýká problematiky technologie výroby skla či otázek chemického složení použité suroviny. Přitom pramenná základna, která je v současné době k dispozici není nikterak malá. Na území Čech a Moravy je doložen prvý, byť sporadický výskyt okenního skla již v raném středověku. V proměnlivé četnosti i podobě se s ním setkáváme v následujícím období vrcholného i pozdního středověku i v mladších nálezových souborech z počátku novověku. Okenní sklo má více podob v závislosti na době svého vzniku i na použité technologii výroby. Ve starších souborech raného středověku jsou doloženy výhradně zlomky plochých destiček, ať už litých, či upravovaných z větších tabulí. Terčíky a spolu s nimi trojúhelníkové výplně nastupují později na počátku vrcholného středověku, kdy starší varianta okenních destiček (masivní, litá? ) mizí. Ve vrcholně středověkých souborech zaznamenáváme převážně kruhové terčíky, v menší míře též tenkostěnné destičky z tabulového skla. Podobná situace trvá na počátku novověku. Okenní sklo, zvláště v raném a na samém počátku vrcholného středověku, bezpečně signalizuje blízkost sakrálních staveb. Zřejmá je též úzká vazba na honosnější profánní architekturu vrcholného středověku. Z dosavadních znalostí topografie a nálezového kontextu okenních skel je zřejmé, že jsou citlivým indikátorem úrovně sociálního prostředí.
Martin Ebel: Zámečnické příručky a vzorníky 18. a 19. století a terminologie.
Průřez zámečnickými příručkami 18. a 19. století používanými ve střední Evropě a známými v Čechách, hlavní centra inovací mimo Čechy a jejich přínos (především Drážďany, Vídeň).
Ivana Ebelová: Renwersův vzorník okenních a dveřních kování z roku 1794.
Zámečnická produkce brněnského uměleckého zámečníka Paula Renwerse, udělení privilegia na výrobu zámků a založení továrny na jejich výrobu.
František Gabriel: K problému bezdězských oken.
Umělecko historická datace oken a její problémy, související s technologií stavby.
Hana Hanzlíková: Identifikace dochovaných truhlářských prvků, stavebního kování a způsob jejich dokumentace na příkladech probíhající obnovy památkových objektů.
Standardní SHP identifikuje základním způsobem dochované truhlářské prvky a stavební kování. Při přípravě a vlastní realizací obnovy i zdánlivě nevýznamných objektů jsou však bezpodmínečně nutné následné podrobné práce až k projektu odstrojení.
Kateřina Hanzliková: Malovaná výzdoba oken rožmberského dvora v Drslavicich (po roce 1548)“.
Malovaná výzdoba a omítková úprava renesančního průčelí – příspěvek k typologii jihočeských renesančních fasád – jako paralelní výzdobný typ ke sgrafitový průčelím – technologie omítek a maleb – rozbor barevnosti a ornamentiky – analogie k českokrumlovským, prachatickým domům a stavebnímu okruhu zámku Kratochvíle. Grafická rekonstrukce hlavního vstupního průčelí bývalé tvrze v Drslavicích, včetně malované výzdoby.
Milena Hauserová: Příspěvek k rozvrhu oken obytných místností ve středověku.
Téma příspěvku iniciovaly již delší dobu se rýsující rezervy ve výkladu smyslu zvláštního víceúrovňového uspořádání okenních otvorů vytápěných obytných místností ve středověku. Východiskem úvah o důvodech, které mohly vést k tomuto řešení, se stalo zejména srovnání poznatků o způsobu utváření oken obytných prostor a jejich výplní jednak v období předcházejícím výskytu tohoto fenoménu a jednak využití středověkých ikonografických pramenů. Srovnávací výzkum opírající se především o zahraniční publikované příklady dovádí i v nynějším stadiu rozpracovanosti k potvrzení a zobecnění již dříve u nás naznačenou tezi o výrazném odlišení obytných prostor pro letní či krátkodobé pobývání od prostor uřčených k pohodlnému bydlení v období topné sezóny. Tento jev zřetelně patrný na odlišných nárocích na vytápění, se výrazně obráží i na rozdílném řešení oken a jejich výplní. Snaha o minimalizaci úniku tepla okenními otvory a v dobách, kdy tepelněizolační vlastnosti tehdy známých a dostupných řešení oken nebyly příliš uspokojivé, vedla k tomu, že se u místností určených pro dlouhodobé přebývání v zimní sezóně okna zřizovala co nejmenší. Zároveň se užívaly z tepelněizolačního hlediska výhodné plné dřevěné okenice (buď v kombinaci se zasklením, popř. jinou průsvitnou výplní, nebo zřejmě nejčastěji samostatně). Existence neprůsvitných okenici vynutila existenci dalších otvorů pro osvětlení místnosti. Již ze samotného světelnětechnického hlediska je zřejmé, že nejefektivnější umístění takových osvětlovacích otvorů je v horní partii stěn místnosti. V této pozici nacházíme ve středověkých ikonografických pramenech jednak pevně zasklené partie větších obdélníkových oken nebo jejich kombinaci se samotnými pevně zasklenými okénky pod stropem. Příspěvek předkládá návrh jednoho z možných výkladů výskytu horní úrovně osvětlovacích otvorů jako důsledku funkčního rozlišení okenních otvorů v období, kdy technické parametry tehdy dostupných způsobů řešení okenních výplní nedovolovaly efektivně sloučit všechny tehdy požadované funkce okna (možnost výhledu a větrání = otevíratelnost, tepelná izolace, osvětlení denním světlem) do jediného typu okenního otvoru. Tento způsob víceúrovňového uspořádání oken ustupuje a mizí u nás v průběhu 16. stol. zřejmě v důsledku větší dostupností okenního skla a snad i s narůstající efektivností tehdy užívaných otopných systémů. Předložený výklad nevylučuje dosud nejrozpracovanější verzi funkce horních otvorů jako odvětrání kouře tam, kde je dymný provoz doložen nebo kde lze o jeho uplatnění z dispozičních či jiných souvislostí uvažovat.
Petr Chotěbor: Iluzivní okna tvrze ve Svijanech u Turnova. (krátké sdělení – diskusní příspěvek).
Rozlehlá dvoukřídlá stavba zámku ve Svijanech (po dokončení renesanční výstavby v písemných pramenech uvedená k roku 1614 jako tvrz) má z velké části zachovány původní omítky. Na průčelích křídla s (pozdější) kaplí jsou renesanční okna s kamennými ostěními doplněnými iluzivní malbou. Některá okna byla provedena jen jako iluzivní a u nich se dochovaly i stopy rytého a malovaného členění a zasklení křídel.
Petr Chotěbor, Petr Měchura: Okna katedrály sv. Víta – nová zjištění.
Jednotlivé roční etapy stavební údržby vnějšího pláště katedrály sv. Víta (nepřetržitě od roku 1973) jsou podle možností soustavně využívány pro průzkum. V případě oken je úsilí autorů zaměřeno dvěma směry. První spočívá v pokusech ztotožnit fragmenty ostění a kružeb uložené v lapidariu s konkrétními okenními otvory. Na těchto originálních zlomcích jsou také zjišťovány stopy technologických postupů z doby stavby (opracování, značení, sesazování). Pokusy najít fragmenty určitých konkrétních okenních kružeb (např. okna v přízemí jižního průčelí velké věže) zůstávají zatím neúspěšné. Druhým výzkumným úkolem je podrobnější poznání a dokumentace kovaných železných prvků v oknech vysokého chóru. Tyto tyčové prvky tvoří nedílnou součást konstrukce stěny a zajišťují její stabilitu. Jejich význam tak samozřejmě přesahuje problematiku spojenou s vlastními okny, v nichž vytvářejí přirozené dělení a konstrukční oporu pro vitraje. Specifickým problémem je datování těchto i ostatních železných výztuh a táhel. Definitivní řešení tohoto problému nebude v rámci referátu možné.
Pro ilustraci využijí autoři především dokumentace části chóru, která bude v letošním roce v rámci oprav přístupná z lešení.
Vít Jesenský: Posuvná okna a dveře v historických stavbách.
Příspěvek není hlubší systematickou studií, ale má za cíl připomenout daný stavební prvek, jeho funkční a konstrukční specifika a užití na stavbách od starověku po 20. stol. Presentované příklady jsou jak zahraniční, tak nečetné domácí, které mají poukázat na výjimečnost posuvných oken v naší historické architektuře.
David Junek: Dveře a vrata na Poličsku v 19. století – průzkum barevnosti, průzkum konstrukčních řešení, soupis vyřezávaných detailů.
Městské muzeum Polička provedlo v minulých letech restaurátorský průzkum barevnosti vyřezávaných klasicistních dveří a vrat v Poličce a na Poličsku. Prezentovány budou poznatky z průzkumu i problémy vedoucí mnohdy k nulovým poznatkům (louhování starších vrstev nátěrů v minulosti). Průzkum byl zaměřen i na konstrukční řešení dveří a vytyčeny tři hlavní typy – křídla s konstrukcí svlakovou, rámovou s výplněmi a rámovou s pobíjením.
Soupis vyřezávaných exemplářů byl zaměřen na průzkum poměru zastoupení zdobených a nezdobených dveří na zděných usedlostech 19. století.
V úvodu bude připomenuta soupisová akce z r. 1922 v rámci územního plánu, soupisová akce z r. 1954 v rámci SHP historického jádra a publikování celého souboru muzeem v r. 1994, 1998.
František Kašička: Okenní výplně na průčelí Nového paláce“ Pražského hradu a jejich proměny.
Příspěvek sleduje postupné změny dělení výplní okenních otvorů na jednotlivých dílech „Nového paláce“ Pražského hradu a jejich vtah k výrazu průčelí.
Lucie Kursová – Kracíková: Dům č. p. 415 ve Varnsdorfu a jeho klasicistní dveře.
Příspěvek se zabývá závěsy a dřevěnými zárubni dveří 19. století v klasicistní vile. Pomocí deskripce, analýzy, syntézy a interpretace se snaží stanovit strukturu mezi jednotlivými konstrukcemi a poukázat na jednotlivé vztahy.
Petr Kopecký: Návrh variant dřevěných okenic pro státní zámek v Uherčicích na základě analýzy autenticky dochovaných konstrukcí (diplomová práce – dřevařské inženýrství na MZLU v Brně).
Práce se zabývá okenicemi v nejširším slova smyslu. Obsahuje historický vývoj okenic a souvisejících konstrukcí. Dále se zabývá analýzou dochovaných konstrukcí okenic na zámku Uherčice. Stěžejní částí práce je vlastní návrh konstrukčních řešení okenic na zámek Uherčice s ohledem na historický vývoj okenic, dochované okenice na zámku Uherčice a konstrukční a chemickou ochranu dřevěných okenic. Neopomenutelnou část práce tvoří také soupis variant konstrukčních řešení detailů okenic. („Panelová diskuse.“)
Andrzej Legendziewicz: Średniowieczne okucie i ornamenty drzwi na Śląsku – systematyka
W artykule podjęto próbę klasyfikacji i datowania żelaznych okuć oraz ornamentów snycerskich umieszczanych na awersie. Systematykę oparto na ponad 200 zinwentaryzowanych drzwiach, z których niestety prawie 15 procent obiektów uległo zniszczeniu. Zebrany materiał usystematyzowano wydzielając dwie zasadnicze grupy elementów występujących na awersie:
· o poziomych, ozdobnych zawiasach i okuciach samodzielnych nakładanych na awersie skrzydła deskowego;
· o geometrycznych kompozycjach będących jednocześnie osłoną i konstrukcją skrzydeł deskowych obijanych blachą i żelaznych.
Do pierwszej z grup elementów zaliczono następujące formy kutych detali żelaznych i ornamentów rzeźbionych:
· w formie rajskiego drzewa („drzewo życia”),
· geometryczne z motywem gwiazdy,
· sercowe,
· rombowe,
· pasowe,
· ornament snycerski
· oraz listew drewnianych.
Druga grupa ornamentów umieszczana była na skrzydłach o konstrukcji deskowej obijanej blachą lub żelaznej. Należą do niej następujące formy geometryczne kutych detali:
· okucie kratownicami: prostokątną i rombową,
· okucie kratownicą rombową z plakietami wytłaczanymi (sztancowanymi),
· okucie promieniste.
Zaproponowany rozdział okuć na grupy umożliwił omówienie poszczególnych form tkwiących w sztuce średniowiecza z jednoczesnym zasygnalizowaniem przyjmowania i wykorzystywania ich w stylistyce drzwi kolejnych epok. Możliwe okazało się także wskazanie motywów charakterystycznych dla Śląska, a nie występujących w innych regionach Polski
Jitka Lněničková: Vývoj technik výroby okenního skla od středověku do 20.století.
Příspěvek je zaměřen na vývoj technik výroby okenního skla od ruční výroby k moderním technologiím 20.století. Od okenních terčů a destiček středověku přes manufakturní/tovární výrobu plochého skla z foukaných válců nebo tovární výrobu litého skla až k mechanizaci a automatizaci výroby plochého skla ve 20.století ve vztahu k výrobním centrům a jejich vývoji v čase a s ohledem na systém distribuce tohoto typu produktu. (Příspěvek zaslán mailem.)
Petr Macek: Okna a dveře – situace v baroku.
Shrnující referát.
Andrea Nižňanská: Dokumentacia historického detailu/okien a dveri v Banskej Štiavnici a možnosti prístupu k ich záchrane.
Ukázky grafickej a fotografickej dokumentacie okien a dverí a možnosti prístupu k ich záchrane.
Dana Novotná: Jihlava – presbytář kostela sv. Kříže, způsob zasklení oken kostela.
V roce 1992 při probíhající obnově stavby byla možnost průzkumu oken na severní stěně presbytáře a jejich dokumentace. Zachované zbytky železné výztuže, skleněných čoček a tmelu na ostění dokumentují způsob zasklení oken, které muselo být současné se stavbou, tj. konec 13. století.
Michal Panáček: Okenní otvory obytných staveb vartenberské fáze hradu Kost – otázky původního řešení jejich výplní.
Z vartenberské výstavby hradu v druhé polovině 14. století se dochovaly okenní otvory tří obytných prostorů. Ve Věžovém paláci jsou dvě pravoúhlá okna v severní a západní stěně dělena kamennými kříži, ve východní stěně se nachází jednoduché okno s bohatě profilovaným ostěním. Přes zřícení velké části obvodových stěn po požáru v 17. století, se ve východní stěně Vartenberského paláce dochovalo jedno původní pravoúhlé okno a směrem na jih okno kruhové. Nejlépe dochovaných je celkem šest okenních otvorů v obytném sále v posledním patře Velké věže. Odlišná dělení těchto otvorů a tvary jejich ostění nabízejí dohromady několik různých variant jejich podob která neodbytně vyvolávají otázky řešení jejich výplní a způsobu uzavírání ve vztahu k funkčnímu využití osvětlovaných prostor.
Ivan Peřina: „Okna a dveře“ na hradě Vranově u Malé Skály.
Příspěvek k poznání „oken a dveří“ na pískovcovém podloží hradu Vranova se zaměřením na dokumentaci stop a reliktů dveřních, okenních rámů, změn ve způsobu zavírání dveří a architektonických detailů oken.
Jan Pešta: Soubory klasicistních dveří v městech a městečkách na Podbrdsku.
V řadě venkovských měst a městeček na Podbrdsku (Hostomice, Lochovice, Rožmitál pod Třemšínem, Březnice) se dochovaly velmi početné soubory řemeslně a výtvarně kvalitních klasicistních a pozdně klasicistních domovních dveří a vrat, kterým dosud nebyla věnována odpovídající pozornost. Domovní vrata a dveře byly dokumentovány v rámci vyhodnocování zástavby při aktualizaci městských památkových zón a při výběru potenciálních dalších lokalit, vhodných k památkové ochraně. Referát bude stručně informovat o nejvýznamnějších příkladech, výtvarných typech a pod.
Kamil Podroužek: Na rozhraní světla a tmy.
Příspěvek postihuje význam oken a dveří pro funkční analýzu objektů v pískovcovém podloží. Autor analyzuje umístění, počet a orientaci vstupních a okenních otvorů ve vztahu k dispozici a průčelí objektů, sleduje velikost, tvar a metriku otvorů, všímá si stop a reliktů konstrukcí jejich uzavírání i projevů architektonického tvarosloví. Na základě soustředěných dat dokládá význam formální analýzy otvorů pro interpretaci funkce jednotlivých typů objektů v pískovcovém podloží.
Kamil Podroužek: Humprechtswiesen 1666 – 1671.
Na základě archivního materiálu a výsledků stavebně historického průzkumu podává autor představu o strojení novostavby zámku hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic v Kostomlatech pod Milešovkou v letech 1666 – 1667 okny a dveřmi.
Vladislav Razím: Vstupní, okenní a obranné otvory v obrazu stavebního vývoje hradu Dražice.
Referát podává přehled dosavadních výsledků stavebně-historického průzkumu hradu Dražice (okr. Mladá Boleslav). Je prezentován nový pohled na vývoj tohoto důležitého hradu (spojovaného s působením francouzské stavební hutě), mimo jiné na základě nových nálezů a interpretací vstupních, okenních a obranných otvorů.
Michael Rykl: Různá okna v téže době na jednom domě.
Ukázka na zámku Popovice a panské hospodě ve Slaném.
Jiří Slavík: Patery dveře opočenské.
V areálu zámku Opočno a ve hřbitovním kostele P. Marie se nachází skupina více či méně honosných dveří – dvoje dveře dřevěné, ostatní železné. Příspěvek se zabývá popisem, datováním a pokusem o původní určení dveří či jejich částí. Některé železné dveře pravděpodobně pocházejí z předrenesanční fáze vývoje zámku.
Alfréd Schubert: O historických výplních okenních otvorů.
(Text vyjde v Průzkumech památek).
Jan Sommer: Může existovat jednotná terminologie okenních a dveřních výplní a jejich prvků?
Málo která oblast studia stavebních památek se honosí tak velikou šíří (někdy bych řekl až libovůlí!) užívané terminologie jako ta, která přísluší oknům a dveřím. Má to jisté své historické důvody. Asi by ani nemělo smysl dojít ke striktním vymezením. Ale snad by stálo za to vypracovat aspoň jakýsi slovník, v němž by byly uvedeny výrazy s obdobným významem, významové překryvy, regionální variety atd. Možná by se několik účastníků konference mohlo shodnout na spolupráci v tomto smyslu. Soudím, že by mohla vzniknout cenná pomůcka pro ty, kdo se nechtějí speciálně zabývat těmito součástmi památek, ale jen je chtějí např. v elaborátu SHP korektně popsat. Zatím totiž v mnoha elaborátech pozorujeme skutečně inspirující píli autorů při vypočítávání okenních tabulek, obzvláštní důraz kladený na to, že se některé okno otvírá ven, jiné zase dovnitř, a na to, zda je klapačka zakončena nějakým dekorativním prvkem. V posledních dvou třech letech si mnozí všímají zakončení trubiček pantů, existence krabicových či zadlabaných zámků atd. – pozitivní vliv škol architektury nelze přehlédnout (ale při podrobné četbě elaborátů poznáme, že jiným prvkům nebývá věnováno tolik pozornosti – mohu uvést např. hygienické a elektrické instalace, které přitom často mají rozhodující význam pro další zacházení s památkou). Podle mého je např. třeba dojít k jasné shodě na tom, jak se označí pevná, a jak pohyblivá část pantu (i starší a nové technické slovníky mnoho nepomohou), zda se bude říkat křídlu s rámovou konstrukcí rámové nebo výplňové (jak často slyšíme) atd. Např. v oblasti krovů během několika let došlo k prakticky uspokojivému sjednocení názvosloví prvků, možná k tomu přispěla intenzivní spolupráce historiků a „techniků“ s tesaři (vlastně asi jen s jedním). Bylo by dobře co nejdříve dojít k nějakému sjednocení i u oken a dveří. Ne snad proto, aby si rozuměli specialisté mezi sebou, ale aby jim ti „vlažnější“ měli šanci dobře rozumět a také se mohli vyjádřit dále použitelným způsobem. A možná bude dobré dojít i ke shodě o skutečné potřebě detailnosti popisu (má docházet k potenciálnímu překryvu s dokumentací, která by měla provázet odbornou demontáž a restaurování prvku?; nebo se má žádat, aby se takové informační materiály doplňovaly?) – případně i s takovým odstupňováním, jaké navrhují cizí metodiky nebo jaké již bylo předloženo u nás v diskusích o krovech.
Jan Sommer: Středověká kostelní okna bez zasklení.
Na několika příkladech lze ukázat, že existují středověké kostely, jejichž úzká okénka nenesou žádné stopy upevnění zasklení či okenního rámu. Zdá se, že se častěji jedná o okénka kostelních lodí románských a raně gotických staveb. V současných gotických presbyteriích byla naproti tomu od třetí čtvrtiny 13. století běžná kružbová okna s drážkami pro skla. Snad lze naznačit určité možnosti vysvětlení této rozdílnosti.
Zuzana Syrová, Jiří Syrový: Okna a dveře starých vesnických staveb na Vysočině.
Inventarizačním a na něj navazující podrobnými průzkumy provedenými v rámci grantového projektu SOVAMM se podařilo podchytit i řadu dochovaných konstrukčních detailů a prvků vesnických staveb ze 16. a 17. století na Litomyšlsku a Vysokomýtsku. Soubor zárubní a výplní otvorů bohatý především na sedlové portály a točnicové dveře, doplňují unikátně dochované okenní zárubně výměnku čp. 97 v Čisté u Litomyšle (dendrochronologicky datovaného 1616).
Martin Šerák: Českokrumlovské výkladce.
Jiří Škabrada: Souhrnný přehled typologického vývoje konstrukčního utváření výplní otvorů v historických stavbách.
Vrata a dveře
Rozumná hlediska třídění konstrukčních typů (i vzhledem k časové ose) – podle a) konstrukce dveřního křídla, – b) podle způsobu jeho zavěšení.
Nejstarší je shodou okolností způsob, který obě hlediska sdružuje společným tesařským provedením:
1. konstrukce točnicová (středověk obecně, přetrvávání ve venkovském prostředí do 17. – 18. století, upevnění ve zděné a dřevěné stěně), do nové doby na konstrukcích vrat (zejména vesnických v exteriérovém, „průtočném“ provedení) – typické kování (horní oka a spodní trny).
2. konstrukce svlaková – jemnější, truhlářská varianta předešlé konstrukce, u dveří i vrat (na vratech v kombinaci s rámovou konstrukcí jako vnitřní nosná vrstva), na venkově všeobecně užívána do 19. století.
3. konstrukce rámová – poslední ve stupnici jemného provedení, zpočátku výjimečná na honosných interiérových dveřích od renesance, podíl postupně stoupá, podobně u velkých dveří a vrat, kde převažuje až ve 2. polovině 19. století.
Způsob zavěšení (na háky – jednodílné skobové nebo dvoudílné):
1. vnější závěsy – vodorovné pásové (dlouhé nebo kratší), varianty s plochou nebo rozvidlením, užití od středověku do nové doby (obvyklý „ústup“ do venkovského prostředí).
2. vnější závěsy vertikální esovité – od renesance, na honosnějších interiérových dveřích.
3. vnější závěsy křížové – od pozdního baroka, nejvíce běžné u těžších dveří a vrat ve 2. polovině 19. století, vývoj podle zpracování a užití prefabrikátů.
4. vnitřní (zapuštěné) závěsy – od pozdního baroka, chronologický prvek je tvar koncového ukončení čepů, vyčnívajících z pouzdra: „barokní“ v 18. století, žaludové v 1. polovině 19. století, kuželové s kuličkou („bambulkové“ včetně tvarových variant) ve 2. polovině 19. století, novodobé s plochým segmentovým ukončením.
Další prvky kování – zástrče, držadla, klepadla.
Zámky, klíčové štítky, kliky.
Zárubně (kamenné, trámové, fošnové, obložky) a prostupy (kostra, pokryv).
Oplechování a železné dveře, závory.
Okna
Pro typologickou chronologii se u nás jeví jako základní problém zasklení, tedy způsob výroby postupně většího, rovného a tenkého (plochého) skla, přičemž vývoj ve všech druzích oken resp. staveb je možné sledovat až od renesance (specifický zdroj informací – ikonografie a iluzívní okna na průčelích, zmínky v písemných pramenech).
Gotika – chrámová okna, problém vztahu zárubně a okenního rámu u ostění pravoúhlých oken profánních staveb, naše nejstarší okenní křídlo z Karlštejna.
Pozdně gotické a renesanční stavby – skleněná kolečka, vztah k rámu, ztužení pomocí kovaných nosníčků, členění plochy okna.
Barokní stavby – skleněné šestiúhelníky, typický soubor kování – malá a velká okna, členění a otevírání, typická profilace rámů a klapačky.
Přechod k obdélným tabulkám v 18. století, nástup členění křídla dřevěnými příčlemi.
Tradiční vnější zavěšování a zavírání – soubor zámečnických prací.
Konstrukce oken z kovaného železa.
Problém počtu a umisťování oken – okna jednoduchá vnitřní (výjimka – roubené severní Sudety – odvod rosné vody), nástup druhých vnějších oken ve 2. polovině 18. století.
První polovina 19. století – členění: typické klasicistní okno (SÚRPMO), počátky zapouštěných závěsů, počátky tmelové inovace(?), otočné tyče(?), ustalování druhých oken (počátek cesty za líc u vnějších oken?).
Odvod rosné vody ve zděné stavbě.
Okenice – vnější žaluziové a deskové, vnitřní – posuvné a kyvné.
Polovina a 2. polovina 19. století – členění v souvislosti s většími tabulemi skla, úpravy konstrukce křídla v souvislosti s nástupem
– upevňování skel pomocí tmelu,
– rozvojem zapouštěného zavěšování (chronologie tvarů),
– zavíráním pomocí svislých rozvor s olivovými klikami (případně otočných tyčí nebo zástrčí).
Umisťování oken v souvislosti s koncem přechodného období nástupu dvojitých oken – „vídeňské“ okno, venkovská „zimní“ okna, vítězství dvojitého okna s vnějším oknem ve staré pozici vnitřního okna.
Jiří Škabrada, Michael Rykl: Trámkové zárubně oken tvrze v Sudkově Dole.
Doplňující informace o dosud málo známém typu ostění oken ve středověku.
Lumír Tejmar: K počátkům dvojnásobného zasklívání.
Dochovaným výplním otvorů – konstrukcím oken a dveří – historických budov ještě stále není věnována odpovídající pozornost. To se týká rovněž budov památkově chráněných, kde dosavadní praxe jejich obnovy paradoxně spíše nežli k ochraně vedla k odstranění těchto konstrukcí.
Příspěvek tuto nešťastnou praxi připomíná, neopomíjí podíl závažných vad stavebně historických průzkumů a konstatuje, že přístup k obnově výplní otvorů právě na materiálu vhodném k poznání vývoje dvojnásobného zasklívání oken způsobil největší ztráty. Přes vzácnost takového materiálu se příspěvek snaží na konkrétních nálezech dospět zpět od zdvojeného okna přes okno zimní až k pravděpodobně nejstarší – barokní – konstrukci dvojnásobného zasklení.
Filip Trunečka: Sv. Anna v Boršově u Moravské Třebové – přístupová komunikace do obranného patra.
Jiří Varhaník: Ústupkový portál v Týnci nad Sázavou.
Archeologickým výzkumem v letech 1969 – 73 a 1976 – 77, byla odkryta spodní část zdiva rozměrné románské kamenné budovy v areálu sídla při rotundě s mladší věží v Týnci nad Sázavou. Trojprostorová budova je obdélného, lehce nepravidelného půdorysu, s poměrně silnými zdmi, jejichž líce, vyzděné z rozměrných kvádrů, uzavírají lité jádro. Jediný známý vstup zvenčí představuje poměrně široký otvor částečně vytrženým ostěním na severní straně, dostupný po dřevěném mostě přes okružní příkop sídla. Analýza dostupných nálezových okolností poukazuje k závěru, že šlo o jednoduchý ústupkový portál.
Eva Volfová: Renesanční okna v kostele sv. Štěpána ve Skřivani, okr. Rakovník.
Menší bezvěžová jednolodní stavba kostela byla vybudována na sklonku 16.stol. na kraji obce v sousedství tvrze. Větší část stavby se dochovala dodnes v původní podobě včetně renesančních dřevěných oken zasklených do olova a opatřených vnějšími sítěmi pletenými z drátu. Okna byla upravovaná asi v 19.stol., výplně byly průběžně přesklívané, přesto celek je nevšední a pozoruhodný.
Eva Vyletová: Historická okna na Mladoboleslavsku.
Anotace přihlášených aktualit
Hana Hanzlíková: Stříbro – bývalý minoritský klášter, výsledky prohloubeného SHP v západním křídle.
Areál bývalého minoritského kláštera ve Stříbře prochází postupnou rekonstrukcí. V rámci průzkumných prací byla znovu potvrzena středověká výstavby západního křídla objektu. („Panelová diskuse.“)
Zuzana Syrová, Jiří Syrový: Nové poznatky o starých vesnických stavbách na Vysočině.
Grantový projekt SOVAMM Litomyšlsko – Vysokomýtsko (Zuzana Syrová, Jiří Syrový – inventarizační a podrobné průzkumy, Jiří Škabrada – stavebně historické průzkumy vybraných objektů, Martin Ebel – dějiny podle písemných pramenů, Josef Kyncl – dendrochronologické rozbory), navazující na průzkumy prováděné od r. 1988, zpracovaný v letech 1999 – 2002 významným způsobem prohloubil naše znalosti starobylých vesnických staveb této mimořádně bohaté oblasti, z nichž řada byla identifikována v rámci projektu. Na domy, resp. jejich části, předbělohorského stáří (Vračovice čp. 2 (dymná jizba domu 1538), Cerekvice nad Loučnou (obytná místnost a komorová část domu 1550), Čistá čp. 171 (dymná jizba a krov domu 1583), Čistá čp. 97 (výměnek usedlosti 1616), Vidlatá Seč čp. 34 (část podstávky 1617) navazuje souvislá řada staveb ze druhé poloviny 17. století a začátku 18. století (Vraclav čp. 49 (světnice a komorová část domu 1657), Trstěnice čp. 41 (stodola 1663), Trstěnice čp. 61 (světnice 1664), Čistá čp. 186 (dům 1672), Čistá čp. 33 (světnice a část komor 1702), Čistá čp. 97 (sýpka 1709)). Vedle monograficky zpracovaných významných objektů zasluhuje pozornost ucelené zpracování dějin dochovaných staveb obce Čistá u Litomyšle.
Jiří Škabrada, Tomáš Kyncl: Doplňky datování skupiny gotických krovů na Starém Městě v Praze.
Program
| 3. června 2003 – úterý | |
| 10.00 | Presentace |
| 12.00 | Oběd |
| 13:00 | Zahájení konference |
| 13:45 | Jiří Škabrada: Souhrnný přehled typologického vývoje konstrukčního utváření výplní otvorů v historických stavbách. |
| 14:30 | Jan Sommer: Může existovat jednotná terminologie okenních a dveřních výplní a jejich prvků? |
| 14:45 | Vít Jesenský: Posuvná okna a dveře v historických stavbách. |
| 15:00 | Hana Hanzlíková: Identifikace dochovaných truhlářských prvků, stavebního kování a způsob jejich dokumentace na příkladech probíhající obnovy památkových objektů. |
| 15:15 | Diskuse |
| 15:30 | Přestávka |
| 16:00 | Andrea Nižňanská: Dokumentacia historického detailu/okien a dveri v Banskej Štiavnici a možnosti prístupu k ich záchrane. |
| 16:15 | Andrzej Legendziewicz: Średniowieczne okucie i ornamenty drzwi na Śląsku – systematyka. |
| 16.45 | Helena Brožková: Ploché a okenní sklo ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. |
| 17:05 | Eva Černá: Svědectví archeologických nálezů okenních skel. |
| 17:20 | Jiří Varhaník: Ústupkový portál v Týnci nad Sázavou. |
| 17:35 | Dana Novotná: Jihlava – presbytář kostela sv. Kříže, způsob zasklení oken kostela. |
| 17:50 | Jan Sommer: Středověká kostelní okna bez zasklení. |
| 18:05 | Diskuse |
| 18:35 | Večeře |
| 19:35 | Nové Hrady – nový zámek (hlavní sál, divadlo, park) |
| 21:00 | Otevření panelové diskuse |
|
4. června 2003 – středa |
|
| 7:30 | Snídaně |
| 8:30 | František Gabriel: K problému bezdězských oken. |
| 8:45 | Vladislav Razím: Vstupní, okenní a obranné otvory v obrazu stavebního vývoje hradu Dražice. |
| 9:00 | Michal Panáček: Okenní otvory obytných staveb vartenberské fáze hradu Kost – otázky původního řešení jejich výplní. |
| 9:15 | Jiří Škabrada, Michael Rykl: Trámkové zárubně oken tvrze v Sudkově Dole. |
| 9:30 | Ivan Peřina: „Okna a dveře“ na hradě Vranově u Malé Skály. |
| 9:45 | Kamil Podroužek: Na rozhraní světla a tmy. |
| 10:00 | Zuzana Syrová, Jiří Syrový: Okna a dveře starých vesnických staveb na Vysočině. |
| 10:15 | Diskuse |
| 10:30 | Přestávka |
| 11:00 | Milena Hauserová: Příspěvek k utváření oken obytných místností ve středověku. |
| 11:15 | Petr Chotěbor: Iluzivní okna tvrze ve Svijanech u Turnova (krátké sdělení – diskusní příspěvek). |
| 11:30 | Petr Chotěbor, Petr Měchura: Okna katedrály sv. Víta – nová zjištění. |
| 12:00 | Diskuse |
| 12:30 | Oběd |
| 13:30 | Nové Hrady, klášter servitů (prohlídka) [dvě protisměrné skupiny] |
| 14:45 | Nové Hrady, residence Buquoyů |
| 15:30 | Nové Hrady – hrad |
| 16:00 | Odjezd k Cuknštejnu (autobus, dvě skupiny) |
| 16:30 | Cuknštejn, Tereziino údolí (pěšky do Nových Hradů) |
| 19:30 | Večeře |
| 20:30 | Varhanní koncert v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech |
| 21:30 | Panelová diskuse |
|
5. června 2003 – čtvrtek |
|
| 7:30 | Snídaně |
| 8:30 | Eva Volfová: Renesanční okna v kostele sv. Štěpána ve Skřivani, okr. Rakovník |
| 8:45 | Kateřina Hanzlíková: Malovaná výzdoba oken rožmberského dvora v Drslavicich (po roce 1548). |
| 9:00 | Jiří Bloch, Jan Račák: Renesanční okenní výplně obytné místnosti objektu Plešivec čp. 115 v Českém Krumlově. |
| 9:15 | Jiří Slavík: Patery dveře opočenské. |
| 9:30 | Jitka Lněničková: Vývoj technik výroby okenního skla od středověku do 20. století |
| 10:00 | Alfréd Schubert: O historických výplních okenních otvorů. |
| 10:30 | Diskuse |
| 10:45 | Přestávka |
| 11:15 | Petr Macek: Okna a dveře – situace v baroku. |
| 11:45 | Kamil Podroužek: Humprechtswiesen 1666 – 1671. |
| 12:00 | Michael Rykl: Různá okna v téže době na jednom domě. |
| 12:15 | Lumír Tejmar: K počátkům dvojnásobného zasklívání. |
| 12:30 | Diskuse |
| 13:00 | Oběd |
| 14:00 | Odjezd do Trhových Svin |
| 14:30 | Trhové Sviny – kostel Nanebevzetí Panny Marie |
| 16:00 | Trhové Sviny – poutní kostel Nejsvětější Trojice |
| 17:00 | Horní Stropnice, kostel sv. Mikuláše |
| 18:20 | Dobrá Voda, poutní kostel Panny Marie Dobré rady |
| 20:00 | Večeře. |
|
6. června 2003 – pátek |
|
| 7:30 | Snídaně |
| 8:30 | František Kašička: Okenní výplně na průčelí Nového paláce“ Pražského hradu a jejich proměny. |
| 8:45 | Ivana Ebelová: Renwersův vzorník okenních a dveřních kování z roku 1794. |
| 9:00 | Martin Ebel: Zámečnické příručky a vzorníky 18. a 19. století a terminologie. |
| 9:15 | Eva Vyletová: Historická okna na Mladoboleslavsku. |
| 9:30 | Lucie Kursová – Kracíková: Dům č. p. 415 ve Varnsdorfu a jeho klasicistní dveře. |
| 9:45 | Jan Pešta: Soubory klasicistních dveří v městech a městečkách na Podbrdsku. |
| 10:00 | David Junek: Dveře a vrata na Poličsku v 19. století – průzkum barevnosti, průzkum konstrukčních řešení, soupis vyřezávaných detailů. |
| 10:15 | Diskuse |
| 10:30 | Přestávka |
| Oddíl „novinky“ | |
| 11:00 | Zuzana Syrová, Jiří Syrový: Nové poznatky o starých vesnických stavbách na Vysočině. |
| 11:30 | Jiří Škabrada, Tomáš Kyncl: Doplňky datování skupiny gotických krovů na Starém Městě v Praze. |
| 11:45 | Diskuse |
| 12:00 | Zakončení konference |
| 13:00 | Oběd |
Seznam účastníků
Lucie Augustinková, NPÚ, úz. odb. prac. v Ostravě, Ostrava.
PhDr. Jan Beránek, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Ing. Irena Blažková, NPÚ, úz. odb. prac. v Olomouci, Olomouc.
Mgr. Jiří Bloch, Český Krumlov.
PhDr. Helena Brožková, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha.
Ing. Josef Březina, NPÚ, úz. odb. prac. v Olomouci, dislok. prac. Přerov.
Ing. arch. Olga Čermáková, Krajský úřad kraje Vysočina, Jihlava.
PhDr. Eva Černá, Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Most.
Mgr. Martin Číhalík, NPÚ, úz. odb. prac. v Brně, Brno.
Zbyněk Dočkal, Český Krumlov.
PhDr. Martin Ebel, Fakulta architektury ČVUT, Praha.
PhDr. Ivana Ebelová, CSc., Filozofická fakulta UK, Praha.
Ing. arch. Jan Falta, NPÚ, úz. odb. prac. v Pardubicích, Pardubice.
Lucie Fürbacherová, Fakulta architektury ČVUT, Praha.
Ing. Jaroslava Fürstová, Městský úřad Kralupy nad Vltavou.
PhDr. František Gabriel, PhD., NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, ÚVPD Česká Lípa.
Jitka Gajdošíková, Městský úřad Prostějov.
Ing. arch. Jana Hančlová, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Mgr. Jarmila Hansová, NPÚ, úz. odb. prac. v Českých Budějovicích, České Budějovice.
Ing. Hana Hanzlíková, R projekt, Brno.
Mgr. Kateřina Hanzlíková, Archaia, Praha.
Ing. arch. Milena Hauserová, CSc., Fakulta architektury ČVUT, Praha.
PhDr. Miloslava Havlíčková, Regionální muzem Mělník
Ing. Klára Hodaňová, NPÚ, úz. odb. prac. v Brně, Brno.
PhDr. Lucie Holá, NPÚ, úz. odb. prac. v hlavním městě Praze, Praha.
Mgr. Jan Holeček, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Ing. Ivana Holubcová, Městský úřad Dvůr Králové.
Vít Hrbek, Krajský úřad kraje Vysočina, Jihlava.
Martina Chamasová, Pedagofická fakulta UJEP, Ústí nad Labem.
Ing. arch. Petr Chotěbor, Kancelář prezidenta republiky, Praha.
Lucie Chotěborská, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Eliška Chrzová, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, Ústí nad Labem.
Mgr. Martin Jedlička, NPÚ, úz. odb. prac. v hlavním městě Praze, Praha.
Ing. arch. Vít Jesenský, NPÚ, úz. odb. prac. středních Čech v Praze, Praha.
Mgr. David Junek, Městské muzeum Polička.
Mgr. Karin Kahancová, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Mgr. Tomáš Karel, NPÚ, úz. odb. prac. v Plzni, Plzeň.
Doc. Ing. arch. František Kašička, CSc., Fakulta architektury ČVUT, Praha.
Jan Koloc, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, Ústí nad Labem.
Ing. Dana Komárková, NPÚ, úz. odb. prac. v Brně, Brno.
Ing. Nelly Komendová, NPÚ, úz. odb. prac. v Olomouci, Olomouc.
Ing. arch. Eva Kosová, NPÚ, úz. odb. prac. v hlavním městě Praze, Praha.
PhDr. Dana Kouřilová, NPÚ, úz. odb. prac. v Ostravě, pracoviště Opava.
Ing. arch. Kateřina Kroulíková, Praha.
Mgr. Jiří Křížek, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Ing. Slavomír Kudláček, Městský úřad Chrudim
Ing. Lenka Kunrátková, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Lucie Kursová, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, ÚVPD Česká Lípa.
ing. Pavla Kyšperská, Městský úřad Strakonice.
Mgr. Andrzej Legendziewicz, Wydział Architektury Politechniki Wrocławskiej, Wroclaw.
PhDr. Jitka Lněničková, Praha (referát zaslán mailem).
Ing. Petr Macek, Filozofická fakulta UK Praha; NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
PhDr. Ľubica Mezerová, NPÚ, úz. odb. prac. v Ostravě, zámek Bruntál.
Ing. arch. Jiří Mrázek, NPÚ, úz. odb. prac. středních Čech v Praze, Praha.
Ing. arch. Andrea Nižňanská, Krajský pamiatkový úrad – pracovisko Bánská Štiavnica.
PhDr. Jindřich Noll, ministerstvo kultury, Praha.
Ing. arch. Dana Novotná, PhD., NPÚ, úz. odb. prac. v Brně, Brno.
Miroslav Nový, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, Ústí nad Labem.
Ing. Lenka Nyklová, NPÚ, úz. odb. prac. v Pardubicích, Pardubice.
Mgr. David Otáhal, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, Ústí nad Labem.
Ing. Vlastislav Ouroda, NPÚ, úz. odb. prac. v Českých Budějovicích, České Budějovice
Michal Panáček, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, Ústí nad Labem.
Ing. arch. Vladimíra Paterová, NPÚ, úz. odb. prac. v Pardubicích, Pardubice.
Ivan Peřina, Pedagofická fakulta UJEP, Ústí nad Labem.
Ing. arch. Jan Pešta, NPÚ, úz. odb. prac. středních Čech v Praze, Praha.
PhDr. Kamil Podroužek, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, ÚVPD Česká Lípa.
PhDr. Vladislav Razím, NPÚ, úz. odb. prac. středních Čech v Praze, Praha.
Mgr. Romana Rosová, NPÚ, úz. odb. prac. v Ostravě, Ostrava.
Mgr. Antonín Rubáček, NPÚ, úz. odb. prac. v Pardubicích, Pardubice.
Mgr. Vlastimil Rudolf, Městský úřad Prostějov.
Ing. Michael Rykl, Fakulta architektury ČVUT, Praha.
Ing. arch. Magdalena Řeřuchová, Fakulta architektury ČVUT, Praha.
Ing. Alfréd Schubert, NPÚ, úz. odb. prac. středních Čech v Praze, Praha.
Jaroslav Skopec, Pedagofická fakulta UJEP, Ústí nad Labem.
Ing. arch. Mirjam Skoumalová, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, Ústí nad Labem.
Ing. Jiří Slavík, NPÚ, úz. odb. prac. v Pardubicích, Pardubice.
Hana Sluštíková, Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.
Vlastimil Sochor, NPÚ, úz. odb. prac. v Brně, Brno.
Ing. arch. Miloš Solař, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Ing. Jan Sommer, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
PhDr. Jana Spathová, Krajský úřad Zlínského kraje, Zlín.
Ing. arch. Jan Straňák, NPÚ, úz. odb. prac. v hlavním městě Praze, Praha.
Ing. arch. Jitka Svobodová, NPÚ, úz. odb. prac. v Pardubicích, Pardubice.
Ing. arch. Zuzana Syrová, SOVAMM, Brno.
Ing. arch. Jiří Syrový, SOVAMM, Brno.
Mgr. Lenka Šabatová, NPÚ, úz. odb. prac. v Brně, Brno.
Bohdan Šeda, NPÚ, úz. odb. prac. v Pardubicích, Pardubice.
MUDr. Martin Šerák, Český Krumlov.
Michaela Šetková, NPÚ, úz. odb. prac. v Brně, Brno.
Doc. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc., Fakulta architektury ČVUT, Praha.
Ing. arch. Dagmar Šťovíčková, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Ing. Lumír Tejmar, ministerstvo kultury, Praha.
Ing. arch. Blanka Tomková, Městský úřad Trutnov.
Filip Trunečka, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Roman Tykal, Městský úřad Měčín.
Prof. Ing. arch. Petr Urlich, CSc., Fakulta architektury ČVUT, Praha.
Mgr. František R. Václavík, NPÚ, úz. odb. prac. v Pardubicích, Pardubice.
Mgr. Ladislav Valtr, NPÚ, úz. odb. prac. v hlavním městě Praze, Praha.
JUDr. Jiří Varhaník, ministerstvo kultury Praha.
PhDr. Jana Veselá, Archeologický ústav, Praha
Mgr. Hana Veselá, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, Ústí nad Labem.
Ing. arch. Alena Vinařová, NPÚ, úz. odb. prac. v Českých Budějovicích, České Budějovice.
Mgr. Jitka Vlčková, NPÚ, ústřední pracoviště, Praha.
Ing. arch. Eva Volfová, NPÚ, úz. odb. prac. středních Čech v Praze, Praha.
Mgr. Jitka Volrábová, NPÚ, úz. odb. prac. v Ústí n. Labem, Ústí nad Labem.
Ing. Petr Všetečka, Transat, Brno.
Ing. arch. Eva Vyletová, NPÚ, úz. odb. prac. středních Čech v Praze, Praha.
Mgr. Barbora Zdražilová, NPÚ, úz. odb. prac. v Brně, Brno.
Lubomír Zeman, NPÚ, úz. odb. prac. v Plzni, Plzeň.